Pohraniční stráž za branné pohotovosti

Ve snaze co nejvíce očernit a zdiskreditovat Pohraniční stráž jako významnou složku branného systému socialistického Československa, je všemožnými „hlasnými troubami“ současného režimu neustále vytrhávána a omílána pouze jejich funkce v míru při ochraně státní hranice zabezpečující až „do krajnosti použití zbraně“ jejich neprůchodnost. Téměř vůbec se však nehovoří o nezastupitelné úloze PS i při obraně státního území za branné pohotovosti a za války.

Pohraniční stráž ale také byla složkou ozbrojených sil ČSSR zaplňující absenci teritoriálního vojska, především v pohraničí. I to byl jeden z důvodů, proč byla PS od 1. 1. 1966 převedena v rámci vytvoření tzv. jednotných ozbrojených sil od ministerstva vnitra k ministerstvu národní obrany a vybavena těžkou technikou (tanky, samohybnými děly, obrněnými transportéry, raketomety, bezzákluzovými protitankovými kanóny (BZK), protitankovými řízenými střelami (PTŘS) apod.

Pohraniční stráž vedle svých hlavních úkolů v míru byla připravována k odražení určitých sil protivníka bez zásahu armády. Jednotky PS byly chápány i jako vojenská síla, která mohla klást značný odpor mechanizovaným i tankovým jednotkám protivníka. Na základě konkrétní situace se předpokládal jejich zásah proti slabším jednotkám protivníka nebo proti blíže nespecifikovaným, silně ozbrojeným skupinám, které by operovaly v příhraničním pásmu našeho výsostného území.

Úkol obrany teritoria zůstal PS i po opětném převedení k ministerstvu vnitra (bez těžké techniky) od 1. 1. 1972. K těmto úkolům se příslušníci PS také cílevědomě připravovali.

Například pohraniční roty kromě ostrahy státní hranice pravidelně nacvičovaly obranu území ČSSR v tzv. cvičných opěrných bodech, což bylo ženijně vybudované cvičiště se zákopy, s okopy pro techniku a zbraně. Každá rota PS měla mít schopnost aktivně a úspěšně bránit objekt roty při nenadálém napadení ze země i ze vzduchu.

Kromě toho měly roty vybudovaný i přísně utajovaný „ostrý“ opěrný bod, o jehož existenci věděl jen velitel roty a ženista provádějící jeho údržbu. Jednalo se o železobetonové bunkry zcela zakryté zeminou a maskované porostem, které by byly aktivovány až v případě napadení.

Vybudovaný opěrný bod roty měl umožnit aktivně bránit svěřený úsek, odrážet protivníka a nedovolit mu pronikat do hloubky našeho území. Tím měly být vytvořeny podmínky pro odražení agrese rozhodnou útočnou činností útvary a jednotkami ČSLA. 

Předpokládaná činnost PS zahrnovala boj s jednotlivými skupinami protivníka na státní hranici nebo s vysazenými ozbrojenými skupinami na našem území a to jak z mírových objektů, tak případně z vybudovaných opěrných bodů, dále plnění vymezených úkolů k obraně státního území v těsné součinnosti s útvary ČSLA podle zpracovaných plánů součinnosti a upřesnění v době zvýšeného nebezpečí, dále obrana svěřeného úseků při nenadálém napadení úpornou obranou svých opěrných bodů s cílem co nejvíce zdržet nápor protivníka a umožnit tak včasné rozvinutí útvarů ČSLA.

Po odražení agrese a přenesení bojové činnosti na území agresora měla PS plnit nadále úkoly k ochraně státních hranic a specifické úkoly spojené s obranou teritoria a hlubokého týlu bojujících armád ve svěřeném úseku státních hranic a příhraničním území v součinnosti s teritoriálními bezpečnostními složkami včetně Lidových milicí.

Část pohraničních jednotek nebo skupin měla být připravena k plnění specifických úkolů (partyzánskými formami) za situace, kdy by byla vedena po určitou omezenou dobu bojová činnost na našem území.

Příslušníci PS procvičovali i další úkoly určené pro teritoriální síly a řadu z nich i prakticky prováděli, jako například asistenci a posilování Veřejné bezpečnosti apod. Rovněž mobilizačním úkolem Pohraniční stráže bylo vytvářet teritoriální jednotky, například brigádu ochrany teritoria, dále jednotky silniční nebo pro doprovod válečných zajatců, střežení zajateckých táborů apod.

Pohraniční stráž byla tedy považována za branné pohotovosti svým charakterem za vojsko teritoriální s hlavním úkolem ostrahy státní hranice a spoluúčasti na obraně státního území. Odpovědnost za obranu státního území však neslo polní vojsko ČSLA.

Po splnění úkolu při obraně státního území se vojsko PS mělo mobilizačně doplnit a po bojovém stmelení být připraveno k plnění stanovených specifických úkolů, přičemž hlavním posláním zůstala obrana a ochrana státní hranice.

Charakter Pohraniční stráže jako teritoriálního vojska podtrhují úkoly, které byly PS na počátku sedmdesátých let minulého století pro období války stanoveny: 

1. jako hlavní úkol být po mobilizačním doplnění a bojovém stmelení připraveno podle vývoje situace znovu zaujmout ochranu státní hranice,

2. vést boj proti taktickým a diverzním výsadkům nepřítele v prostoru činnosti PS,

3. plnit úkoly pořádkové služby,

4. spolupodílet se s orgány Veřejné bezpečnosti na plnění mimořádných bezpečnostních úkolů k udržení klidu a pořádku na teritoriu,

5. spolupodílet se s dalšími teritoriálními vojsky a orgány státní správy na likvidaci následků napadení teritoria zbraněmi hromadného ničení,

6. plnit jiné mimořádné úkoly dle vývoje situace. 

PROHLÁŠENÍ
účastníků IV. celostátního setkání
ochránců československých státních hranic
Klubu českého pohraničí, o.s.

My, účastníci IV. celostátního setkání ochránců státních hranic společného státu Čechů a Slováků jsme se sešli, abychom v roce 90. výročí vzniku Československé republiky zaujali stanovisko k problémům, které se dotýkají odkazu jejích zakladatelů a českých národních zájmů.

Odmítáme plány současné české vlády na instalaci americké radarové základny a jakoukoliv vojenskou přítomnost cizích států v ČR. Žádáme příslušné státní orgány, aby ukončily jednání s vládou USA a vypsaly k této záležitosti referendum. Současně žádáme stažení ozbrojených sil ČR ze zahraničních misí, které přímo podporují snahu USA po světovládě a poškozují pověst českého národa ve světě.

Odmítáme nátlakové akce a politickou linii sudetoněmeckého landsmanschaftu na zrušení Dekretů prezidenta ČR Dr. Edvarda Beneše, které jsou trvalou součástí českého právního řádu a kolaboraci českých politiků, zejména Václava Havla a Petra Uhla, kteří přijali tzv. Evropskou cenu Karla Velikého. Tento čin považujeme za zradu českých národních zájmů a zhanobení obětí fašismu.

Vyzýváme signatáře Postupimské konference r.1945, vlády USA, Velké Británie, Francie a Ruska, aby veřejně zaujaly stanoviska k tehdy přijatým závěrům o odsunu Němců z ČR a k současným požadavkům sudetoněmeckého landsmanschaftu.

Vyzýváme vládu ČR k odmítnutí požadavků letošního sudetoněmeckého srazu v Norimberku a k přijetí rozhodnutí o zrušení sudetoněmecké kanceláře v Praze, jejíž působení narušuje pozitivní rozvoj přátelských vztahů Čechů a Němců.

Je řada na sudetoněmeckém landsmanschaftu, aby se omluvil za rozbití ČSR, v níž Němci požívali nejširší možnou autonomii, za vyhnání, teror a vraždy českých občanů, za škody, které způsobili České republice. Prvním krokem, který by svědčil o jejich upřímnosti navázat dobré vztahy s ČR, by byly válečné reparace SRN vůči ČR uskutečněné z iniciativy sudetoněmeckého landsmanschaftu.

Odsuzujeme všechny projevy terorismu doma i ve světě. Proto považujeme vyznamenání skupiny bratří Mašínů premierem M. Topolánkem a Oty Rambouska ministriní Vl. Parkanovou za akt neslučitelný s posláním představitelů ČR, za akt, který je ve svém důsledku uznáním legálnosti terorismu vůči mezinárodně uznanému státu, respektovanému členu OSN, v daném případě vůči ČSR. Takové jednání představitelů ČR zpochybňuje jejich kompetenci zastávat vládní funkce a ve svých důsledcích je jednou z příčin narůstající kriminality, agresivity, terorismu, neofašismu a všeobecného úpadku morálky v naší zemi.

Jsme hrdi na všechny občany naší společné vlasti Čechů a Slováků, kteří věnovali své síly, zdraví a životy budování, obraně a ochraně sociálně spravedlivé společnosti. Jsme hrdi na svou minulost.

Posíláme přátelské pozdravy všem občanům, kteří se nemohli zúčastnit našeho setkání, stejně tak, jako našim přátelům v zahraničí. Vyzýváme je, aby tak jako dříve, věnovali i nyní své síly boji za demokracii v jejím původním smyslu slova, sociálně spravedlivou společnost, přátelství mezi národy a mír ve světě. Vyjadřujeme svou solidaritu všem lidem doma i v zahraničí, jejichž lidská práva, národní a sociální zájmy jsou potlačovány v zájmu současných mocných sil globalizovaného světa.

V Praze 24.5.2008

Účastníci IV. celostátního setkání
ochránců československých státních hranic
Klubu českého pohraničí, o.s.

VÝZNAM OCHRANY STÁTNÍCH HRANIC,
JEJÍ VÝVOJ A ÚLOHA POHRANIČNÍ STRÁŽE

Ochrana státních hranic ( OSH ) je jednou ze základních činnosti státu směřující k ochraně jeho politických, ekonomických a vojensko bezpečnostních zájmů. Tyto zájmy jsou podmíněny třídní podstatou a charakterem vlastního i sousedních států. Se změnou třídního charakteru státu dochází ke změnám v obsahu i způsobu zabezpečování ochrany státních hranic ( SH ), což je do značné míry závislé na vztahu sousedních států k vlastnímu státu.

Nutnost spolehlivé ochrany SH socialistického státu vyplývá z objektivních zákonitostí vývoje v třídně rozděleném světě a je jednou ze základních podmínek výkonu státní moci a suverenity státu. Socialistické státy jsou od svého vzniku objektem nepřátelské činnosti imperialistických sil ve všech oblastech. Vzhledem k těmto skutečnostem, snahám a úsilí má OSH svou nezastupitelnou úlohu.

OSH Československa se po první světové válce utvářela na principech buržoazního státu k ochraně zájmů vládnoucí buržoazie. Hlavní složkou, která tento úkol plnila, byla Finanční stráž. Její úsilí bylo zaměřeno především na ochranu ekonomických zájmů státu. Teprve po roce 1935 pod hrozbou rozpínavosti německého fašismu byla vláda Československa nucena provést další opatření nejen na ochranu, ale i na obranu SH a suverenity svého státu.

Nová etapa samostatnosti a československé státnosti nastala po osvobození Československa Sovětskou armádou a části USA v roce 1945. Samostatnost republiky byla obnovena na nové, lidově demokratickém základě, který vytvářel předpoklady přechodu k budování socialistické budoucnosti národů a národností osvobozeného Československa. Došlo k převratným strukturálním změnám veškerého politického i hospodářského systému v intencích Košického vládního programu. Součástí jeho probojování proti reakčním silám, které usilovaly o jeho sabotování, bylo i odstranění starého státního aparátu a tím i starých bezpečnostních složek policie a četnictva a vytvoření nových bezpečnostních orgánů se společným názvem Sbor národní bezpečnosti ( SNB ). Tento sbor byl budován na zcela nových základech, a to tak, aby už nikdy nemohl být zneužít proti dělnické třídě.

Díky úsilí KSČ hlavní jádro nového bezpečnostního sboru hned od květnových a červnových dnů roku 1945 tvořili dobrovolně se hlásící a vybraní mladí občané z řad příslušníků 1.československého armádního sboru, odbojových pracovníků, partyzánů a účastníků Slovenského národního povstání a mladí lidé ze závodů a vesnic. Z jejich řad byl vytvořen Pohotovostní pluk 1 NB a zároveň dán početní základ ostatním složkám SNB, zvláště pak stanicím SNB, zejména v pohraničí republiky. Společným znakem těchto mladých příslušníků SNB byla jejich příslušnost a oddanost dělnické třídě, KSČ, revoluční nadšení , vysoká politická angažovanost, zapálenost pro věc, všestranná obětavost a neochvějná víra v socialistickou budoucnost.

KSČ usilovala, aby SNB byl důsledně budován jako nástroj lidové moci na zásadách Košického vládního programu tak, aby tento důležitý mocenský orgán byl úzce spjat s životem pracujícího lidu, sloužil mu a ochraňoval jeho zájmy proti nepřátelům lidově demokratického zřízení, aby bránil vymoženosti revoluce. Reakční síly však kladly tomuto procesu všemožné překážky a budování nového SNB probíhalo v atmosféře ostrého třídního politického zápasu.

SNB od svého vzniku zabezpečoval pořádek a klid pro budovatelské úsilí lidu. Bylo mu také uloženo zabezpečovat OSH, klid a pořádek v pohraničních oblastech. Tento úkol v roce 1945 a v části roku 1946 úspěšně plnil PP 1 NB spolu s příslušníky pohraničních stanic SNB. Jedním z nejvážnějších úkolů, které v této době plnili, bylo zabezpečování prováděného odsunu Němců z pohraničního území republiky do Německa. Tento odsun měl velký politický a ekonomický význam pro další osudy republiky. Umožnil provést osídlení pohraničních oblastí, a tím napomohl postupnému upevnění politických a ekonomických poměrů v celé republice.

Vzhledem k nepříznivému vývoji v mezinárodně politické situaci usilovala a přes odpor buržoazních stran prosadila KSČ v polovině roku 1946 opatření k zesílení OSH. Bylo vytvořeno velitelství pohraničních útvarů SNB - 9600 v Praze a jemu podřízeny Pohraniční útvary SNB, jejichž organizace se později ustálila v prapory a roty jako velitelské stupně a čety jako výkonné jednotky, které přímo prováděly OSH. Tyto pohraniční útvary SNB byly vytvořeny z PP 1 NB a z mladých příslušníků SNB, kteří do té doby sloužili na stanicích SNB především v pohraničních oblastech a počátkem měsíce r.1946 převzaly OSH. Příslušníci těchto útvarů byli až na výjimky členy KSČ a aktivně se také hned zapojili do práce v místních stranických organizacích, protože v té době ještě nebyly SNB vlastní stranické organizace.

Pohraniční útvary SNB, silné svojí revoluční kázní a třídní uvědomělostí, se plně zhostily svého úkolu a začaly naplňovat světlé stránky OSH.

V průběhu roku 1947 se důsledku nepřátelské činnosti reakčních sil v Čechách i na Slovensku zkomplikovala vnitropolitická situace a vnitřní reakce se za všemožné podpory ze západu snažila brzdit a zastavit další pokračování revolučního vývoje. Jednou z forem podpory vnitřní reakci byl i vpád části ozbrojených band Ukrajinské povstalecké armády - Banderovců na Slovensko. Tyto bandy měly pomoci naší reakci v uskutečnění jejích plánů na uchopení moci ve státě a k tomu vyvolávat nepokoje, provádět u nás sabotáže a terorizovat obyvatelstvo. Tyto snahy, jakož i pozdější úsilí Banderovců dostat se přes území Československa na západ ztroskotaly na urputnosti, odhodlání a hrdinství příslušníků pluku Slovensko, vytvořeného na Slovensku v druhé polovině roku 1947 z příslušníků SNB, soustředěných sem z pohraničních útvarů SNB ze západních hranic. Pluk Slovensko plnil úkol v těsné součinnosti s jednotkami ČSLA. Skupiny Banderovců byly postupně zajaty nebo likvidovány, ale také v řadách příslušníků SNB a ČSLA byly desítky raněných a ztráty na životech. Tak příslušníci pohraničních útvarů SNB prokázali v přímém boji s nebezpečným nepřítelem vysoké hrdinství, obětavost, lásku ke své vlasti, oddanost dělnické třídě a KSČ a napsali tak další světlé stránky do historie OSH.

V této době se již v republice schylovalo k rozhodujícím střetnutí dělnické třídy s reakcí, které se nezdařily původní záměry na uchopení moci a připravovala se na kontrarevoluční puč. Proto příslušníci pluku Slovensko a část příslušníků z pohraničních útvarů SNB byli od 20.2.1948 soustřeďování do Prahy a některých dalších měst. Tito příslušníci pohraničních útvarů SNB spolu s příslušníky Lidových milicí zajišťovali ochranu státně důležitých objektů a všeobecný klid a pořádek především v Praze. Druhá část příslušníků pohraničních útvarů SNB v plné pohotovosti střežila a zabezpečovala západní hranice republiky proti možnému pokusu zahraniční reakce pomoci vnitřním reakčním silám. Činnost SNB sice neměla určující a přímý vliv na průběh a výsledek řešení mocenskopolitického střetnutí, ale zabezpečila potřebné podmínky pro ústavní řešení vládní krize. Dělnická třída v čele s KSČ pod moudrým vedením Klementa Gottwalda v tomto politickém boji zvítězila a moc přešla definitivně do jejích rukou. Příslušníkům pohraničních útvarů SNB se za jejich rozhodné vystoupení proti domácí reakci dostalo vysokého ocenění a uznání. Po splnění svých úkolů se mohli proto vrátit k plnění úkolů OSH. Jejich činnost završila první kapitolu historie OSH.

Po vítězství v Únoru 1948 se v republice i na SH postupně vytvořila nová situace, vyžadující i změny v dosavadní OSH. Jejich realizací se začaly psát první řádky druhé kapitoly historie OSH. Zákonem z 2.12.1948 byla zrušena Finanční stráž a OSH byla nadále svěřena jen pohraničním útvarům SNB. Ty byly na podzim 1949 doplněny „mladšími strážmistry“ a v dubnu 1950 ještě „červenými“ vojáky základní služby. Tyto nové posily pohraničních útvarů SNB, plně oddané dělnické třídě, KSČ a lidově demokratickému zřízení, vybíraly pro službu na hranicích ZO KSČ na závodech a na vesnicích. Dne 21.12.1948 byl přijat také nový zákon o SNB, který mimo jiné natrvalo odstranil dosavadní zásadu nepolitičnosti SNB. V souladu s tímto zákonem byly proto počátkem roku 1949 v pohraničních útvarech SNB založeny nejdříve závodní organizace a po IX. sjezdu KSČ pak byly vytvořeny útvarové organizace KSČ. Ty podstatnou měrou ovlivňovaly všechny oblasti života a činnosti v pohraničních útvarech SNB.

Příslušníci těchto útvarů s plným odhodláním, iniciativou a s vysokou obětavostí plnili úkoly spojené s OSH, které se v podmínkách začínající studené války a při zuřivém úsilí vnitřní i zahraniční reakce podporované imperialistickými rozvědkami stávaly stále častěji místem ozbrojeného střetnutí ochránců a narušitelů SH. O nebezpečnosti, nenávisti a zuřivosti nepřítele z té doby hovoří jména těch příslušníků pohraničních útvarů SNB, kteří při plnění čestného, odpovědného a náročného úkolu ztratili to nejcennější - své životy. Při těchto skutečnostech bylo stále jasnější, že organizace, početní stavy pohraničních útvarů SNB a uplatňovaný systém OSH neodpovídá potřebám. Situace vyžadovala provést v tomto směru rozhodná opatření. Díky prozíravosti a úsilí KSČ bylo v druhé polovině roku 1950 rozhodnuto reorganizovat dosavadní pohraniční útvary SNB na Pohraniční stráž a zabezpečit zvýšení účinnosti OSH doplněních stavů a zavedením početních stavů a zavedením nového, a to vojskového, systému jejich ochrany podle osvědčených a bohatých zkušeností pohraničních vojsk SSSR. Splnit opatření nutná k zaujetí nové sestavy Pohraniční stráže ve velmi krátké době bylo všestranně značně náročným úkolem, kterého se příslušníci pohraničních útvarů SNB zhostili na výtečnou a tak se ctí završili druhou kapitolu historie OSH.

Dnem 1.1.1951 byla nová sestava zaujata a OSH byla nadále zabezpečována Pohraniční stráží - vojensky organizovanou bezpečnostní složkou, jejíž velitelský sbor a z menší části doplněn důstojníky ČSLA. Přímý výkon služby byl zabezpečován zvláště vybranými vojáky - pohraničníky základní služby, kteří tak v řadách Pohraniční stráže plnili svou čestnou občanskou povinnost. Přijetím zákona o OSH dne 11.7.1951 bylo pak i po právní stránce završeno mnohaleté úsilí a péče KSČ o OSH a tento den se také plným právem stal „NEM POHRANIČNÍ STRÁŽE“.

Další léta, poznamenaná zostřením mezinárodně politických vztahů a zesílením odporu poražených sil uvnitř republiky, se stala rozhodující pro budování socialismu v Československu. Vzrostl tím také význam OSH, která k tomu musela zabezpečit potřebné podmínky, mezi něž patřila jistota a klid pro budovatelské úsilí, které mohla zabezpečit jen spolehlivá OSH. Proto musela být zvyšována její účinnost, a to jak budováním ženijních zařízení a zřízením Hraničního a Zakázaného pásma, tak i důslednější a soustředěnější výchovou a výcvikem pohraničníků. K tomuto cíli přispíval také stále se prohlubující vliv pracujících pohraničních oblastí na OSH, zejména tím, že se začaly utvářet první jednotky pomocníků PS.

V tomto procesu zdokonalování a zvyšování účinnosti OSH sehrála vysoce pozitivní úlohu přítomnost sovětských poradců, kteří svými bohatými zkušenostmi z vedení boje proti imperialistických rozvědkám, svou obětavostí a svým zásadovým postojem neocenitelně přispěli k uplatňování sovětských zkušeností z OSH socialistického státu. Tak vojsková ochrana mohla zaznamenávat další významné úspěchy, čelit pokusům agentů západních rozvědek o ilegální přechody SH a v neposlední řadě se s ČSLA spolupodílet na zajištění obrany čs. státních hranic s kapitalistickými státy. Bezvýhradná oddanost pracujícímu lidu a KSČ, skutečné vlastenectví, internacionální chápání OSH, hluboká nenávist vůči nepřátelům a angažovanost za prosazení a naplnění politiky KSČ byla rozhodující pro příkladnost, iniciativu, rozhodnost, odvahu a statečnost pohraničníků v boji s třídním nepřítelem. KSČ, prezident i vláda tyto zásluhy a činy vysoce ocenila mnohými vyznamenáními jednotlivců i svazků PS jako celku.

Dnem 1.1.1966 byla v souvislosti s mezinárodní a vnitropolitickou situací PS, a tím i OSH s kapitalistickými státy s výjimkou pasové kontroly, podřízena ministerstvu národní obrany. Součastně byla také zrušena vojsková OSH s NDR a PS zabezpečovala pak OSH jen s kapitalistickými státy a na Dunaji. Později byla vybavena novými bojovými prostředky a novou technikou.To vše mělo podstatný vliv na systém OSH a celkovou činnost PS zejména tím, že začaly převažovat vojenské aspekty nad bezpečnostními metodami, které jsou v OSH neodmyslitelné.

Krizové období v ČSSR zastihlo PS v intenzívním plnění uložených úkolů a i když i sem pronikaly pravicově oportunistické tendence, přesto i v této době stála PS, věrná svým třídním a internacionálním tradicím, připravena splnit jakékoliv úkoly dané jí KSČ a vládou republiky. Přes některé pravičácké projevy a oportunistické tendence uvnitř PS převažovalo zdravé jádro příslušníků. Zůstává nezvratitelným faktem, že PS jako celek zůstala věrna svým třídním, socialistickým a internacionálním zásadám a tradicím. Postavila se také v dubnu 1969 jako celek jednoznačně za nové vedení KSČ v čele se soudruhem Gustavem Husákem a za novou politickou linii.

Dnem 1.1.1972 rozhodnutím předsednictva ÚV KSČ o začlenění PS zpět do působností FMV, tak zabezpečilo podmínky k vytvoření jednotného systému řízení OSH na celém území republiky. Do tohoto systému vedle PS byla začleněna i pohraniční oddělení VB, vykonávající OSH se socialistickými státy a všechna oddělení pasové kontroly. To umožnilo utvořené hlavní správě PS a OSH řídit všechny síly určené k OSH z jednoho centra, komplexně a s potřebnou diferenciací podle politického i bezpečnostního významu jednotlivých úseků SH. V roce 1973, kdy se součastný systém zabezpečování OSH s kapitalistickými státy zásadním způsobem utvářel, byly opět plně využity bohaté zkušenosti a přímá pomoc sovětských pohraničníků. Jednotný systém řízení OSH se kladně projevuje v dosahovaných výsledcích. Zabezpečování OSH jak na hranicích s kapitalistickými, tak na hranicích se socialistickými státy, se stále zdokonaloval a jeho účinnost měla trvale stoupající tendenci, stejně tak jako podíl PS a orgánů OSH na zabezpečování klidu a pořádku v pohraničním území.

Významnou úlohu v tom měla skutečnost, že OSH byla v popředí trvalé starostlivosti a péče KSČ a všech jejích územních orgánů a byla ji dávána veškera pomoc a podpora. Nemalou úlohu v tom měla, stále se rozvíjela spolupráce PS a orgánů OSH s místním obyvatelstvem pohraničních oblastí a účast pomocníků PS na provádění OSH.

Plnění úkolů OSH PS a příslušníky SNB – orgány OSH se vzájemně ovlivňovali a navazovali na sebe. PS mohla využívat zkušeností z činnosti orgánů OSH především z bezpečnostního hlediska OSH a útvary OSH naopak využívali zkušenosti PS ze systému a zabezpečování OSH , z účastí pomocníků PS na provádění OSH, z přípravy příslušníků apod. OSH v celé ČSSR dokazoval, že jednotný systém jejího řízení a zabezpečování byl optimální cestou k neustálému zdokonalování OSH a k zvyšování její účinností.

Historie OSH a tradice PS bylo svědectvím nezměrného úsilí a péče KSČ o zabezpečení spolehlivostí OSH, jako nutného předpokladu pokojného budování rozvinuté socialistické společnosti. Bylo také svědectvím toho, že generace pohraničníků, oddaných vlastenců a přesvědčených internacionalistů obětavě a mnohdy i s nasazením vlastních životů plnila úkoly ochrany a obrany socialistické vlasti.