STÁTNÍ HRANICE A JEJÍ VÝKLAD

Státní hranice jsou myšlenou čarou, které odděluje na povrchu země a svislou plochou nad a pod zemí výsostné území, vzdušný prostor a hlubinu země jednoho státu od sousedního.

Státní hranice ( SH ) probíhají po souši zpravidla jako hranice pevné ( nepohyblivé ), ve vodních tocích ( řeky, potoky, jezera apod.) zpravidla středem vodního toku, a to buď jako hranice pevné nebo hranice pohyblivé. Tento charakter SH je určován v příslušných mezinárodních smlouvách.

Pevné SH na vodních tocích nemění svojí polohu ani v případech, kdy z různých důvodů dojde ke změně vodního toku a jeho koryta a proto se v průběhu doby mohou odchylovat od středu vodního toku. 

Pohyblivé SH na vodních tocích sledují střednici vodního toku, popř. na splavných řekách střednici plavebního koryta, včetně přirozených pozvolných změn toku. Tento princip byl přijat již v minulosti proto, aby oběma státům, ležícím na březích vodního toku byl umožněn přístup k vodě. Změny vodního toku však musí být přirozené – tedy nezpůsobené člověkem a to ani nepřímým zásahem a pozvolné, nesmí k nim tedy dojít náhle, např. v důsledku povodně apod. 

Definice SH – jde o obecné vytýčení SH, kterému dochází zpravidla v mírových a podobných smlouvám tím, že se všeobecně stanoví směr hraniční čáry a tento obecný údaj s určením některých jednotlivých bodů se zanese do mapy, která se stává součástí dané smlouvy. 

Demarkace SH  představuje přesné vytýčení SH v terénu, které zpravidla provádí dvoustranná demarkační komise států, o jejichž hranice se jedná. Dovršením těchto prácí je zpravidla i vypracování hraničního dokumentárního díla, které obvykle sestává ze soustavy hraničních map, popř. i náčrtů v dohodnutých měřítcích, slovního popisu hraniční čáry, popř. též protokolů o zasedání demarkační komise, protokolů o umístění hraničních znaků, event. Též protokolů o vytýčení trojmezí. 

Hraniční vody – z pravidla se jimi rozumí úseky vodních toků, kterými probíhají SH a povrchové i podzemní vody v profilech, ve kterých je protínají SH. Smluvně mohou být hraničními vodami prohlášeny i vody sousedící se SH, pokud by vodohospodářská opatření na nich učiněná mohla podstatně ovlivnit vodohospo-dářské poměry na území druhého státu. K řešení otázek spojených s vodohospodářskými poměry na SH, údržbou hraničních vod a jejich využitím se smluvně vytvářejí společné komise pro hraniční vody. 

 

 

Společné hraniční cesty mnohdy nesprávně označované jako „ mezinárodní cesty“ jsou cesty, silnice, jejichž středem prochází SH a které proto mohou být využívány občany obou států, na jejichž hranicích se nacházejí, a to bez cestovních dokladů. Tyto cesty jsou zpravidla uzavřeny pro občany třetích států, a to i v případech, že pobývají na území jednoho ze států, na jehož hranicích se cesta nachází. Osoby, které se pohybují po společné hraniční cestě mají obvykle povinnost na požádání se prokázat úředním průkazem totožnosti. Údržbu cesty se starají oba státy.

 

 

 

 

 

PRÁVNÍ ZÁKLAD ČESKOSLOVENSKÝCH STÁTNÍCH HRANIC

Po vzniku Československa jako samostatného státu byly mezinárodně jeho hranice určeny zejména mírovými smlouvami uzavřené po 1.světové válce a některými dalšími mezinárodními akty z té doby.

Rozbití Československa, ke kterému došlo v důsledku mnichovského diktátu nebylo právně podložené, bylo aktem agrese a nemohlo mít vliv na průběh čs. SH.

Po druhé světové válce došlo k některým změnám československých SH, mezi které zejména patří:

  1. Vznik společných SH se SSSR v souvislosti se kterým přestaly existovat československo-rumunské hranice.

  2. Posunutí československo-polských SH směrem na západ na základě rozhodnutí Postupimské konference, a tím i prodloužení státních hranic s PLR.

  3. Vznik Německé demokratické republiky, a tím i vznik SH s prvním socialistickým státem na německé půdě.

  4. Připojení obcí Rusovce, Jarovce a Čunovo k Československu. 

Československá socialistická republika sousedí tedy se šesti státy a to SSSR, PLR, NDR, NSR, Rakouskou republikou a MLR.

Společné SH Československa s těmito státy jsou dnes určeny zejména :  

  1. Se Sovětským svazem Smlouvou mezi ČSR a SSSR o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29.6.1945;

  2. s Polskem Smlouvou mezi ČSR a PLR o konečném vytýčení SH ze dne 13.6.1958;

  3. s Německou demokratickou republikou Smlouvou mezi ČSR a NDR o společných SH ze dne 3.12.1980;

  4. s SRN jsou společné SH určeny Versailleskou smlouvou, pokud jde o dřívější hranice s Bavorskem, s dílčími úpravami schválenými na počátků 30.let. Tyto hranice byly potvrzeny Smlouvou o vzájemných vztazích mezi ČSSR a SRN ze dne 11.12.1973;

  5. s Rakouskem Státní smlouvou o obnovení nezávislého a demokratického Rakouska ze dne 15.5.1955 a Smlouvou mezi ČSSR a Rakouskou republikou o společných SH ze dne 21.12.1973;

  6. s Maďarskem Mírovou smlouvou mezi mocnostmi spojenými i přidruženými a Maďarskem ze dne 10.2.1947 a Smlouvou mezi ČSR a MLR o úpravě režimu na SH ze dne 13.10.1956.

Vnitrostátně jsou státní hranice ČSSR určeny v ústavním zákoně č.143/1968 Sb. o federaci, a to odkazem na území České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.

Správa SH a povinnosti orgánů , organizací a občanů při ní upravuje zákon č. 245/1921 Sb., o státních hranicích.

Ochrana SH je upravena zákonem č. 69/1951 Sb., o ochraně státních hranic.

SH ČSSR a žádoucí vztahy na nich chrání i řada dalších zákonů a předpisů, zejména celní zákon, trestní zákon, zákon o přečinech, zákon o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku apod.

 

Zákony a smlouvy: (texty jsou ve formátu PDF):

 

Zákon č.  69/1951

Zákon č.140/1961

Zákon č.143/1968

Zákon č.245/1921

 

 

   Smlouva mezi ČSSR a PLR   
Smlouva mezi ČR a NSR
Smlouva mezi ČSR a SSSR
Smlouva mezi ČSSR a MLR
Smlouva mezi ČSSR a NDR
Smlouva mezi ČSSR a RAKOUSKOU REPUBLIKOU