Historie PS

Dislokace pohraniční stráže brigády a prapory PS
(k 1. 1. 1951)

Zabezpečování úkolů ochrany státních hranic v nové sestavě 11. bratislavské pohraniční brigády se projevilo, zejména pro různorodost jejich organizačních prvků, jako nepružné a komplikované. 1. října 1953 převzalo Pohraniční stráž opět do své působnost Ministerstvo vnitra. V rámci následující částečné reorganizace Pohraniční stráže byl proto dnem 10. února 1954 dosavadní prapor poříční ochrany vyňat ze struktury 11. brigády a společně s bezpečnostní správou přístavu Komárno reorganizován  na 25. samostatný dunajský pohraniční prapor, který přímo podléhal pražskému Velitelství PS. Prapor vykonával pohraniční službu v úseku Hrušov – Šahy.

Jeho první organizační struktura zahrnovala velitelství, tvořené velitelem, zástupcem pro věci politické, zástupcem velitele – velitelem poříční flotily a zástupcem velitele pro zásobování, dále štáb v čele s náčelníkem štábu, s ženijním a chemickým náčelníkem, skupinami operační, zpravodajskou, bojové přípravy, organizačně-doplňovací, spojovací a pomocnou  kanceláři, politická skupina s osmi příslušníky, týl, který mimo jiných funkcionářů zahrnoval náčelníky dělostřelecko-technického, proviantního, intendančního zásobování, náčelníka autoslužby, náčelníka ubytovací služby a hlavního lékaře, dále pak dvoučlenná finanční skupina a samostatná účtárna. Celkem zahrnovalo velitelství a štáb 74 vojáků a 6 civilních zaměstnanců.

Přímo podřízenými jednotkami byly čety: spojovací se třemi družstvy - radiovým, telefonním a telegrafním o celkovém počtu 18 osob, dopravní s počtem rovněž 18 osob, která zabezpečovala provoz dvou člunů – kluzáků, šesti osobních automobilů, sedmi nákladních aut a dvou motocyklů s přívěsem, dále záložní rota, jejíž organizaci tvořilo osmičlenné velitelství a 3 pěší čety, v každé 38 příslušníků, tedy celkem v záložní rotě 122 osob a nakonec ženijní družstvo s 11 členy.

Deset pohraničních rot, někdy označovaných jako pobřežní roty, byly dislokovány v následujících místech: Hrušov, Baka, Medveďov, Klžská Nemá, Zlatná na Ostrove, Komárno, Iža, Radvaň n/D, Kravany a Chlaba. Každou tvořilo pětičlenné velitelství roty a tři pěší družstva o devíti příslušnících – velitel družstva, střelec LK, nabíječ, výtečný střelec, tankoborník, nosič střeliva a tři úderníci, a v 1. až 4. rotě navíc družstvo člunů. 1. až 4. rota tak měly celkem po 36 osobách a ostatní roty 32 osob.

Dále to byla poříční flotila, které velel zástupce velitele praporu, se třemi poříčními oddíly: 1. v Bratislavě, 2. v Komárně a 3. v Chlabě s různými počty člunových družstev. Velitelství flotily dále tvořil zástupce pro věci politické, zástupce pro věci technické a technický referent. Dalším prvkem byly dílny a sklady o devíti osobách.

Počty velitelství poříčních oddílů se oproti poříčnímu praporu zmenšily. Tvořilo je deset vojáků a jeden civilní zaměstnanec v následujícím složení: velitel oddílu, zástupce velitele oddílu, zástupce pro věci politické, staršina oddílu, dva kuchaři, velitel radiostanice, dva radisté, mechanik a uklízečka. Družstvo člunů tvořila opět jeho osádka, ale pouze tříčlenná ve složení velitel člunu – radista, střelec a řidič. U 1. oddílu bylo osm družstev, u 2. devět družstev a u 3. oddílu bylo družstev šest. Celkem měla mít poříční flotila 123 osob z povolání a 3 civilní zaměstnance.

Plánovaná hodnost velitele poříčního oddílu byla vidlice nadporučík – kapitán. Jeho funkční plat činil v nové měně 1000,00 Kčs, zatímco funkční plat velitele poříčního oddílu u IV. poříčního praporu se stejným hodnostním rozpětím činil před měnovou reformou 5 000,00 Kčs.

Posledním prvkem organizační struktury 25. samostatného dunajského praporu byla Bezpečnostní správa přístavu Komárno, která se skládala ze čtyřčlenného vedení a oddělení zpravodajského se čtyřmi příslušníky a oddělení pasového s deseti členy.

Prvním velitelem praporu byl jmenován kapitán Metod Mikula. Plánovaný počet osob praporu činil 704 osob, z toho 111 důstojníků, 141 poddůstojníků z povolání a 50 poddůstojníků a 402 vojáků základní služby. Poříční flotila měla být podle tabulek počtů obsazena pouze osobami z povolání. Pro hlídkovou službu na Dunaji disponoval 27 čluny různých typů. U 1. oddílu osm, u 2. devět, u 3. šest a u 1. – 4. pohraniční roty po jednom člunu a dvěma čluny – kluzáky u dopravní čety pro potřeby velitelství praporu.

V rámci součinnosti Pohraniční stráže s jednotkami ČSLA byl od léta 1954 určen k povinnosti poskytovat bojovou podporu jednotkám 11. pohraniční brigády 52. pontonový pluk z Bratislavy, který měl podle požadavků velitele 25. samostatného dunajského pohraničního praporu současně vypomáhat i při hlídkování na Dunaji a při doprovodu lodí, případně při jejich zadržování.

Organizace jednotek Pohraniční stráže se dále vyvíjela. K 1. červenci 1956 byl částečně reorganizován i 25. samostatný dunajský pohraniční prapor, jehož velení převzal od listopadu 1955 major (podplukovník) Jakub Vinš.

Součásti velitelství praporu se stal i náčelník štábu, čímž se počet jeho členů zvýšil na šest. Kromě uvedeného náčelníka to byl velitel praporu, zástupce pro věci politické, zástupce velitele pro poříční oddíly (prvek flotily byl zrušen), zástupce velitele pro zásobování a zástupce pro týl.

Štáb v celkovém počtu 36 osob tvořily kromě ženijního a chemického náčelníka skupiny operační (6 osob), zpravodajské (9), bojové přípravy (6), organizačně-doplňovací (3), spojovací (5), speciálního spojení(2) a pomocná kancelář (3).

Politická skupina v počtu 9 členů byla ve složení: instruktor stranické práce, instruktor agitace a propagace, sekretář výboru stranické kontroly, náčelník klubu, předseda útvarové organizace KSČ, předseda praporního výboru ČSM, knihovník, kinooperátor a sekretář.

Týl praporu zahrnoval písaře, náčelníka dělostřelecko-technického zásobování s účtovatelem a správcem skladu – zbrojířem, náčelníka proviantního zásobování s účtovatelem, správcem skladu, starším kuchařem a dvěma skladníky, náčelníka intendančního zásobování s účtovatelem materiálu a správcem skladu, náčelníka ubytovací služby se správcem skladu, stavebním technikem a civilním zaměstnancem technikem – vodohospodářem, dále technickou skupinu s dílnami (9), náčelníkem zásobování PHM a správcem skladu. Celkem týl praporu tvořilo 28 vojáků a 1 civilní zaměstnanec.

Účtárna se přiřadila k finanční skupině, kterou nyní tvořily 4 osoby. Nově byla vytvořena zdravotnická služba – starší lékař praporu, zdravotník (důstojník) a ošetřovatel – účtovatel, a veterinární služba, kterou zabezpečoval 1 veterinární zdravotník.

Přímo podřízené jednotky tvořily záložní rota v počtu 79 osob ve složení velitelství roty (6), pět střeleckých družstev po 11 členech ( velitel, střelec LK, nabiječ, odstřelovač a 7 střelců), ženijního družstva (11) a dvou technických družstev (4+3), spojovací četa o 24 osobách s telefonním družstvem (5), radiovým družstvem (6), telegrafním družstvem (4), stavebním družstvem (6) a 2 kurýry (rotní z povolání) a dopravní četa, která měla 22 osob a skládala se ze tří dopravních družstev včetně 1 řidiče VKR, 2 řidičů člunů – kluzáků a náčelníka technické ošetřovny vozidel s mechanikem.

Počet pohraničních rot se zvýšil na 11 zřízením 10. roty ve Štúrově a přečíslováním dosavadní 10. roty v Chlabě na 11. Změnila se i struktura rot, kterou nyní tvořilo kromě velitelství roty (velitel, zástupce pro věci politické, zástupce velitele), velitelské družstvo (6) ve složení staršina, správce materiálu, instruktor spojení, řidič a dva kuchaři, družstvo služebních psů (3) – velitel a dva psovodi s jedním pátracím a dvěma hlídkovými psy a střelecká družstva o 10 příslušnících ( velitel, střelec LK, nabíječ, odstřelovač a šest střelců). U 1. roty byla tři družstva s celkovým počtem roty 42 osob, u 6. roty čtyři a navíc s vozkou a dvěma tažnými koni u velitelského družstva s celkovým počtem 60 osob a u ostatních rot pouze po dvou střeleckých družstev s celkovým počtem 28 osob. Vozka se dvěma tažnými koni byl zařazen i u 10. pohraniční roty, kde však v jednom střeleckém družstvu bylo o jednoho střelce méně. U 11. roty bylo navíc zařazeno jezdecké družstvo ve složení 10 jezdců včetně velitele družstva a 10 jezdeckých  koní, čímž její celkové počty činily rovněž 42 osob. U všech pohraničních rot kromě 11. byla přidělena jízdní kola na počet osob roty, u 11. roty bylo pouze 14 jízdních kol, a dále u každé roty jedno osobní auto bojové. 

Organizační mezistupeň velitelství poříční flotily byl zrušen. Zvýšil se počet družstev u 1. poříčního oddílu na dvanáct  převedením člunů od pohraničních rot. Každý oddíl byl tak tvořen velitelstvím v počtu 9 osob a složení velitel oddílu, zástupce pro věci politické, zástupce velitele, staršina, velitel radiostanice, dva radisté, mechanik a kuchař. Družstvo člunu zahrnovalo velitele člunu – radistu, střelce a řidiče člunu. Počet osob a člunů tak byl u 1. poříčního oddílu Bratislava 45 osob a 12 člunů (6 velitelů člunů byli poddůstojníci z povolání a 6 svobodníci základní služby), u 2. poříčního oddílu Komárno 36 osob 9 člunů (5 + 4) a u 3. poříčního oddílu , jehož posádkou bylo nyní Štúrovo, bylo 27 osob a 6 člunů (3 + 3).

Celkový plánovaný počet motorových člunů 27 a 2 kluzáky se tak nezměnil. Ve skutečnosti existoval u každého poříčního oddílu o jeden člun méně. Pojízdných však bylo u 1. poo 10 člunů, u 2. poo 5 člunů a u 3. poo pouze 3 čluny. Každý motorový člun byl vyzbrojen lehkým kulometem a vybaven radiostanici a světlometem.

Z podřízenosti velitelství praporu byla nadále vypuštěna Bezpečnostní správa přístavu v Komárně a naopak byly do něj začleněny dvě oddělení pasové kontroly (OPK) v Komárně (21), které bylo tvořeno náčelníkem OPK, Referátem politické kontroly (9) a Referátem kontroly dopravních prostředků (11) a ve Štúrově (23), které tvořil náčelník, dva starší kontroloři, jeden kontrolor, pět mladších kontrolorů, dva psovodi se dvěma pátracími psy, kuchař a střelecké družstvo (11).

Nově plánované počty praporu nyní činily 730 osob v činné službě a 1 civilního zaměstnance, z toho bylo 108 důstojníků, 141 poddůstojníků z povolání, 53 poddůstojníků a 428 vojáků základní služby. Dále 10 koní jezdeckých, 6 koní tažných, 14 pátracích a 22 hlídkových psů.

V roce 1956 byla také 25. dunajskému  pohraničnímu praporu propůjčena prezidentem republiky bojová zástava jako symbol nejkrásnějších vojenských ctností. Stalo se tak slavnostním způsobem v rámci oslav Dne Pohraniční stráže 8. července 1956. Slavnostního předání, jehož program zahrnoval hlášení a přehlídku nastoupených jednotek, přečtení rozkazu o propůjčení a projev zástupce ministerstva vnitra, projevy zástupců orgánů KSČ a lidosprávy, předání bojové zástavy, hymny, slavnostní pochod a ukončení slavnosti, se zúčastnila čestná rota o třech četách po 30 mužích, přičemž 1. četa byli příslušníci poříčních oddílů. Jednotka byla vyzbrojena puškami vz. 52, příslušníci poříčních oddílů beze zbraně.

V souvislosti s opatřeními na zesílení ochrany slovensko-maďarské hranice, které se začaly na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ realizovat v důsledku vývoje v Maďarsku od října 1956, převzal 25. samostatný dunajský prapor podle nařízení náměstka ministra vnitra od 3. listopadu zodpovědnost  i za střežení hranice podél toku Ipľu v úseku od Hanuliakova po Kubáňovo, přičemž mu byly podřízeny pohraniční oddělení Veřejné bezpečnosti v Salce, Pastovcích a Ipeľském Sokolci.

Velitel praporu nařídil už dříve nový způsob střežení státních hranic společnou činnosti strážních  hlídek s poříčními hlídkami. Poříční hlídky byl povinny vykonávat službu nejen s doprovodem lodí, ale i hlídkovou službu v přiděleném úseku státních hranic. V prostorech pohraničních rot i poříčních oddílů byly v této době nalézány ojediněle letáky s protisocialistickým obsahem v českém, slovenském a maďarském jazyce, které byly předávány nadřízeným velitelům.

5. listopadu umožnili příslušníci OPK v Komárně přechod funkcionáři KSČ do Maďarska za účelem přenesení několik tisíc výtisků novin a časopisů v maďarské řeči, kterou organizoval OV KSČ po dohodě se sovětským velitelem na přechodu.

K rozsáhlejšímu narušení hranic maďarskými povstalci ani ke střetu příslušníků armády ani vojsk ministerstva vnitra s nimi však nedošlo. V návaznosti na likvidaci jejich odporu Sovětskou armádou a obnovení lidově demokratického pořádku v Maďarsku se postupně rozsah opatření na slovensko-maďarských hranicích snižoval. Opatření zesílené ochrany hranic se definitivně zrušila dnem 21. prosince 1956.

Maďarské události se zvláštním způsobem odrazily na průběhu základní služby příslušníků Pohraniční stráže. Byl přehodnocen existující způsob každoročního individuálního prodlužování vojenské základní služby k překrytí nástupu nováčků a usnesením vlády z 28. srpna 1958 byl upraven tak, že základní vojenská služba v jednotkách Pohraniční stráže se všeobecně prodloužila o tři měsíce a tato doba se vojákům započítávala za dvě pravidelná cvičení.

V březnu 1960 došlo k další dílčí reorganizaci počtů 25. samostatného dunajského pohraničního praporu. Požadavek velitele praporu na vytvoření většího počtu jednotek a decentralizaci člunové techniky od poříčních oddílů k pohraničním rotám nebyl realizován. Potvrdil se způsob střežení dunajské hranice systémem pobřežních jednotek v součinnosti s poříčními oddíly. Celkové plánované počty praporu se snížily o 38, takže prapor měl nyní plánovaný počet 692 osob, z toho 98 důstojníků, 115 poddůstojníků z povolání a 479 poddůstojníků a vojáků základní služby.

Jedenácti pohraničními rotami a třemi poříčními oddíly prováděl střežení státní hranice na řekách Dunaji a Ipľu v celkové délce 182,6 km, z toho 171,8 km na Dunaji a 10,8 km na Ipľu. Celý tento úsek konkrétně představoval 8 000 m hranic československo – rakouských, 141 800 m hranic československo – maďarských na Dunaji, 10 880 m československo – maďarských hranic na Ipľu a v délce 22 000 m protéká Dunaj územím ČSR a netvoří státní hranici.

K zabezpečení tohoto úkolu měl prapor plánováno 36 služebních psů, a z dopravních prostředků 24 osobních, 13 nákladních a 16 speciálních automobilů, dále 10 motocyklů a 273 jízdních kol a 32 motorových člunů. Ve skutečnosti se jednalo o 15 člunů typu „Reiher II.“, 10 člunů „Marine BMP“, 3 čluny „Gay-Marine“ a po jednom typu „Balaton“ a „Beckov“. U 1.poříčního oddílu se nacházelo celkem 13 motorových člunů, u 2. oddílu 12 a u 3. oddílu 5 motorových člunů.

K zabezpečení činnosti na řece měl prapor k dispozici další prostředky spadající do ženijního materiálu. Jednalo se o 12 malých gumových člunů, 2 propulzory, 19 dřevěných rybářských loděk, 4 loďky ženijní, 1 dřevěný útočný člun a 1 plovoucí můstek. Prostřednictvím OPK zabezpečoval prapor silniční a železniční hraniční přechod v Komárně a železniční ve Štúrově.

Podíl zodpovědnosti jednotlivých pohraničních rot a poříčních oddílů na celkovém úseku státních hranic ukazují následující tabulky.

 

Tabulka 1: Délky úseku státních hranic jednotlivých pohraničních rot 

Pohraniční rota

SH v m

  1. Hrušov
  2. Baka
  3. Medveďov
  4. Klžská Nema
  5. Zlatná na Ostrově
  6. Komárno
  7. Iža
  8. Radvaň n/D
  9. Kravany n /D
10. Štúrovo
11. Chlaba

17 900
16 900
1 710
11 050
16 600
4 700
12 250
11 000
13 100
13 700
18 600

 

Tabulka 2: Délky úseků toku Dunaje jednotlivých poříčních oddílu 

Poříční oddíl

Délka úseku
v metrech

Poříční
kilometr

  1. poříční oddíl Bratislava
  2. poříční oddíl Komárno
  3. poříční oddíl Štúrovo

70 000
55 000
46 800

1810 - 1880
1875 - 1810
1708 - 1755

 

V souvislosti s uzavřením dohody o zkvalitnění ochrany státních hranic na řece Dunaji mezi československou a maďarskou Pohraniční stráži v říjnu 1958 se vynořily úvahy o možné reorganizaci 25. samostatného dunajského praporu. Jejich podstatou byly tendence zrušit jeho pohraniční roty a střežení řeky nadále provádět poříčními oddíly s organickými střeleckými četami. Tato reorganizace se však uskutečnila až v rámci reorganizace jednotek PS na základě usnesení ÚV KSČ z 1. 1. 1964 o vytvoření jednotných ozbrojených sil. Bylo to ovlivněno i zhoršenou ekonomickou situaci ČSSR a tedy tlakem státních i stranických orgánů na požadavek efektivního využití sil a prostředků a uplatňování zásad vysoké hospodárnosti i v ozbrojených silách. Velitelství Pohraniční a vnitřní stráže došlo k závěru, že i účelnou reorganizací útvarů a jednotek budou vytvořeny předpoklady k řešení ekonomických problémů země.

Proto už na základě rozkazu velitele Pohraniční a Vnitřní stráže z konce roku 1963 bylo nařízeno provést v období od 15. listopadu 1963 do 8. února 1964 reorganizaci a likvidaci 25. samostatného dunajského pohraničního praporu. Tento rozkaz byl v uvedeném období realizován. 238 pohraničníků základní služby bylo převedeno k 11. pohraniční brigádě. Nadbyteční vojáci z povolání byli dílem přemístění rovněž k 11. brigádě, dílem ke Krajským správám MV v rámci Slovenska, případně propuštění do zálohy, přičemž jim byla poskytnuta ze strany ministerstva vnitra pomoc při hledání zaměstnání.

Zástava útvaru s příslušnými doklady a Řád Rudé hvězdy, který útvar obdržel, byly uloženy 28. ledna 1964 do Vojenského historického ústavu v Praze.

Poznámka:

Prosím pamětníky, kteří sloužili v kterékoliv době u PS na Dunaji, aby se ozvali na telefonní číslo 573 332 023, nebo e-mail: solc18@seznam.cz. Jedná se o sběr materiálů k publikaci o historii Dunajské pohraniční stráže. 

Děkuji...