XVI. Volarské setkání.

08.10.2017 20:10

Každoročně, vždy druhou zářijovou sobotu, se koná setkání pohraničníků – ochránců státních hranic Československa, jejich rodinných příslušníků, přátel a sympatizantů v Šumavských Volarech. Stalo se tak i tentokráte, v sobotu 10. září 2017.

         Jako vždy, organizátoři z Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího Volary z.s., odvedli opět profesionální výkon a to vše jen proto, aby každý účastník byl maximálně spokojen. Společenský sál Města Volary byl perfektně připraven, protože připravit důstojné prostředí pro hraničáře i všechny účastníky bylo vždy prioritou, konanou s úctou ke kolegům ve zbrani. K tomu i vlastní pohoštění a obsluha, to je ta nejnáročnější úloha.

Vše vlastně začalo hned po setkání loňském. S vědomím, že účastníky do Volar táhnou vzpomínky na dobu prožitou zde pod Velkým a Malým Bobíkem, ale především přání setkat se s kamarády, jejich rodinami, ale i se svými veliteli. Tato myšlenka je nám velmi blízká a zavazuje nás.

         Společenský sál propůjčený (za úplatu) nám radnicí skýtal záruku, že akce proběhne za jakéhokoliv počasí, poněvadž, kdo někdy na Šumavě pobýval, ví, jak nepředvídatelné jsou někdy vrtochy meteorologické.    A tak ještě krátce před osmou hodinou ranní bylo otevřeno s tím, že předpokládané oficiální zahájení proběhne úderem hodiny desáté. Letos jsme začínali jen o patnáct minut později. Předseda Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího Volary Dušan Tomaščík po úvodní Československé státní hymně přivítal všechny příchozí, popřál jim příjemné posezení i zážitky po dobu setkání, radostné vzpomínání nad léty prožitými v nelehkých podmínkách drsné Šumavy, ale i pokojný návrat do svých domovů. Samozřejmě poděkoval všem, kteří bez ohledu na vzdálenost i svoje zdraví neváhali a přijeli se setkat. Přijeli se podívat do města, kde sloužili a pro které tolik vykonali. Jenom za trvání 10. Volarské brigády PS (1951-1962) odpracovali hraničáři více jak 50.000 hodin a mnohonásobně více za celou dobu fungování PS-útvaru ve Volarech. Podíleli se na vybudování milionových hodnot výstavbou nemovitostí, kulturních zařízení, pomáhali zemědělství i lesnímu hospodářství. Mnohé z nich jsou v užívání Volaranů dodnes. A nevyčíslitelné jsou hodnoty nemajetkové – práce s mládeží, organizování kulturních a sportovních aktivit, nezměrnou prací volených hraničářů do samosprávy na místní, okresní i krajské úrovni. O tom všem svědčí kroniky města. Mnozí zastupitelé se staví k tomuto setkání a hlavně k jeho účastníkům hodně pokrytecky, někteří z nich (bohužel i bývalí pohraničníci, dnes samozvaní VIP) svoji averzi projevují aktivním zapojením se do akcí dehonestujících hraničáře pracujících ve spolku KČP jako celku, ale i vůči konkrétním členům. A tito se nejvíce ohání slovy jako demokracie, svoboda slova, svoboda sdružování, svoboda vyznání – a tak za sebe vzkazuji – styďte se, nesaháte těm hrdinným ochráncům státních hranic své – i vaší - vlasti ani po kotníky!

         Ještě několik slov od předsedy k průběhu a programu setkání, upozornění na možnost občerstvení v místním baru za ceny lidové, zakoupení knih a publikací, jakož i výrobku prodejného pouze ve Volarech, tedy Volarské zlaté, bylinné to pálenky zhotovené dle receptury starých Volaranů. Každý si může vzít mikrofon a promluvit k ostatním. 

         A nastal čas, kdy bylo setkání předáno těm nejdůležitějším, tedy samotným účastníkům. V sále to hučelo jako v úlu, každý si měl co říci, vzpomínalo se, prohlížely se dobové fotografie, hodnotila se současnost, pochopitelně i stav vlastní tělesné schránky, ale vždy zakončené optimistickými závěry. Zvláště upřímné byly rozhovory účastníků se svými veliteli završené společnou fotkou. Nikdo si nestěžoval a v očích mnoha z účastníků zase probleskla ta jiskra nadšení, elánu a hlavně kamarádství a pocitu sounáležitosti. Vždyť většina z nich se setká po roce právě jen na Volarském setkání. Tyto pocity a projevy se nedají ničím nahradit, to vychází z nitra každého dobrého člověka a ještě více od srdcí hraničářů.

         Aby nebylo prostředí příliš komorní, zavítal mezi nás pohraničníka, Pepa Hruška a ten zahrál a zazpíval jakoukoliv písničku na přání, pokaždé u jiného stolu a odměnou mu byl nejen potlesk, ale i štamprle na zdraví všech.

         K obědu připravil Tomáš Bako zvěřinový guláš, jak jinak než mistrovský. Kdo nechtěl, mohl si dát grilovanou kýtu. Obojí v rámci režie.

Po obědě proběhlo samozřejmé společné focení, tradičně na schodech Volarské radnice, fotky budou letos rozesílány elektronicky, mailovou poštou. Stejně jako další fotografie, případně videa. Návštěvníci si při příležitosti focení mohli prohlédnout výsledek 1. a 2. etapy rekonstrukce Volarského náměstí. Líbí se!

Ve 13.00 hodin se roztáhla opona a a objevily se Volarské ženy s pozdravem pro přítomné hraničáře a jejich doprovod. Zážitek umocňovaly vlastnoručně vyrobené Volarské kroje žen a zhruba hodinové pěvecké vystoupení převážně hraničářských písní bylo odměňováno bouřlivým potleskem. Při zpěvu hraničářské hymny - „Na Starém Mohelně”  - všichni přítomní povstali a mnozí se i přidali. Nově ženy secvičily i dvě slovenské písničky – „Partizánska” a „Podaj milá ručku”. Závěrečný „standing ovation” si naše ženy zasloužily, protože byly opět skvělé. A jak se stává zvykem, ženy zůstávají i po svém vystoupení, protože mnozí se navzájem poznávají a oživují společné vzpomínky. Došlo i na tanečky. Celé vystoupení žen je zaznamenáno na videu a zájemcům bylo zasláno rovněž elektronicky.

          Po skončení aplausu si ženy pochutnaly na guláši nebo grilované kýtě, obé zapily pěnivým mokem. Ještě jim ani „neslehlo” a přidal se Pepa Hruška, kolem něj ženy v krojích a pokračovalo se na sále. Takto naše ženy vydržely s námi až do konce. Nebylo jediného účastníka, který by toto vystoupení nechválil. Radost jsme měli i my organizátoři a tak patří neskonalé díky všem ženám za přednes. Děkujeme, byli jste neskutečně skvělí a všichni si přejí společné setkání opět za rok.

         Účastníci byli srozuměni s tím, že v předvečer setkání byly položeny kytice a zapáleny svíce u všech pomníčků, o které se staráme. Na oběti teroru a záškodnictví, na oběti zákeřných a zbabělých vrahů prostě nikdy nezapomeneme!

         V průběhu setkání došlo k ocenění práce členů KČP, spolupracujících spolků i jednotlivců.

  • Jihočeská krajská Rada KČP Jana Žižky z Trocnova udělila „Čestné uznání” Základní organizaci Českého svazu žen Volary za trvalou a příkladnou spolupráci mezi oběma spolky, ocenění převzala předsedkyně Lenka Kulhánková.
  • Národní rada KČP Praha udělila Plaketu „Za obětavou práci a příkladné vlastenectví” členkám ČSŽ Volary Milušce Zídkové a Marii Peškové.
  • NR KČP Praha též udělila Medaili KČP III. stupně za obětavou práci a příkladné vlastenectví Danielovi Skotnicovi z KČP Volary.
  • Tutéž Medaili KČP, ale II. stupně Oldřichu Heřmanskému a Ludvíkovi Krejsovi;
  • Medailí KČP I. stupně byli oceněni Tomáš Bako, Ladislav Touš sen. a Jan Smítka.
  • Nejvyšším vyznamenáním – Vlasteneckým řádem KČP byli oceněni zakládající členové KČP ve Volarech Vincenc Repko a Zdeněk Karabec sen.

         Zasloužilý potlesk všem oceněným vystřídala opět harmonika a zpěv žen. A tak není divu, že se některým nechtělo ani odcházet, ale nakonec s ohledem na naše organizátory, kteří zde účinkovali od brzkých ranních hodin, bylo setkání ve večerních hodinách ukončeno.

Co říci závěrem?

         Akce jako vždy precizně připravená, protknutá nesmírným osobním nasazením organizátorů, byla účastníky hodnocena jako zdařilá a všichni se shodli, že příští rok musí přijet znova. Proto ještě jednou děkuji všem členkám a členům Klubu, samozřejmě našim ženám, harmonikáři Pepovi a vlastně všem účastníkům. Děkujeme, můžete být na sebe hrdi!

         A pro ty, kteří mají slabost pro „přesný součet nepřesných čísel”, rozuměj statistiku, uvádím následující čísla :

  • celkem 138 účastníků, z toho
    • 122 hraničářů, rodinných příslušníků, přátel a sympatizantů;
    • 16 žen ze ZO ČSŽ Volary;
  • poprvé přijelo 30 účastníků;
  • 5x-8x se zúčastnilo 75 hraničářů a přátel (s evidencí zúčastněných jsem započal v roce 2010 a v roce 2011 je kromě Volarského setkání zahrnuta i účast na akci Klápa 2011, která byla naší mimořádnou akcí – srazem);
  • pravidelnými účastníky jsou party Pepy Pavlíka – spojrota 10. Volarské brigády Standy Kyjovského – APŠ Volary, Standy Lence – Strakonice, Vlado Berthy – Klápa a rovněž přátelé ze Soběslavi
  • 10 účastníků přicestovalo ze Slovenska (Gelnica, Bratislava, Trnava, Fričovce a Prievidza);
  • a poslední číslo – na osmi dosud evidovaných Volarských setkáních bylo přítomno 438 hraničářů a jejich blízkých, nejvíce v roce 2015 – 145.

František Zach, veterán Pohraniční stráže

Fotogalerie: XVI. Volarské setkání.

1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>