Vzpomínka na Irmu Martinovskou

16.09.2011 16:19

 

Odešel člověk, na kterého nezapomeneme. V pátek 16. září 2011 náhle zemřela přítelkyně a soudružka Mgr. Irma Martinovská, předsedkyně Severočeské krajské rady Klubu českého pohraničí, o.s. Odešla žena pevného charakteru, pracovitá a obětavá, náročná k sobě i ke spolupracovníkům. Odešla československá vlastenka, přesvědčená internacionalistka, která zůstala věrná ideálům, s nimiž spojila svůj život a svoji práci. Do aktivní práce v Klubu českého pohraničí se zapojila již v prvních letech jeho existence. V roce 1993 stála u zrodu Severočeské rady, byla zakládající členkou Okresní rady KČP v Teplicích a její dlouholetou předsedkyní. Svojí prací a světonázorovým přesvědčením, kterému zůstala věrná po celý život, se zařadila mezi výrazné osobnosti našeho vlasteneckého hnutí.

Odešla, v našich myslích zůstává dále.  

Severočeská rada Klubu českého pohraničí

Snad nejkrásnější a vypovídající vzpomínku na práci soudružky Irmy Martinovské napsali mladí komunisté ze Svazu mladých komunistů Československa. S jejich svolením ji včetně památních fotografií uvádíme níže. 

Ztráta pro komunistické hnutí

V pátek 16. 9. t.r. ve věku 77 let náhle skonala soudružka Mgr. Irma Martinovská, předsedkyně české sekce Revolučního svazu přátel Ernsta Thälmanna, předsedkyně Krajské rady Klubu českého pohraničí Ústeckého kraje, principiální komunistka a pro současný buržoazní režim velmi nepříjemná obhajovatelka historické pravdy. A také můj přítel. Na akci na Strečně na Slovensku (kde jsme byli následující den, 17. 9., společně se soudruhy ze Slovenska a z Klubu českého pohraničí uctít památku francouzských partyzánů, padlých ve Slovenském národním povstání) jsme jí všichni (a také Anděle Dvořákové, předsedkyni Českého svazu bojovníků za svobodu, která zemřela nedávno) vzdali hold. Irma do posledních dnů, i přes nemoci, které ji sužovaly, pracovala pro myšlenku socialismu a komunismu - bez jejích organizačních schopností a překladatelských služeb, ať už přímo na akcích, nebo celých tiskovin (připomeňme alespoň časopis Rudá výstavba) se jen těžko obejde jak činnost ústeckých komunistů či Revoluční svaz přátel Ernsta Thälmanna, tak také Haló noviny, které často uveřejňovaly její překlady, např. o odporu vůči likvidaci památníku Ernsta Thälmanna v Ziegenhals či o rozsáhlých aktivitách antifašistických, jako je každoroční velká blokáda akce neonacistů v Drážďanech.

V dnešní době, která přeje udavačům a vyznamenávačům vrahů, těm, kteří rozeštvávají pracující jednotlivých zemí mezi sebou, kteří v naší zemi staví chudé proti chudým, přeje spekulantům, prodejným novinářům a ještě prodejnějším politikům, byla ona příkladem internacionalisty, laskavého k mladým komunistům, kterým pomáhala až do konce, a nesmlouvavého k těm, kteří vzývají fašismus či si svůj život staví na zádech pracujících. Bude nám všem, kteří jsme ji znali, velmi chybět. Na akci pod Sněžkou zase nebyl čas, chvíli jsem s ní hovořil a pak jsme se spolu srdečně rozloučili s tím, že se uvidíme na výroční schůzi Revolučního svazu přátel na podzim…

O charakteru této ženy vypovídá úryvek z článku ZPUSTLÝ SAD OPĚT KVETE z časopisu Obrys-Kmen :

„Po převratu 1989 zpustl Růžový sad (v Lidicích k uctění památky obyvatel obce, vyvražděné a vypálené před 65 roky německými nacisty), kde za socialistického Československa kvetlo pětadvacet tisíc květin ze všech končin světa. Ale nyní, zrestaurovaný, opět září v plné kráse. Mezi lidmi na pietním shromáždění byla i Irma Martinovská, učitelka z lázeňského města Teplice, která mě před drahnou řádkou let učívala. Irma mi ukáže zcela na kraji záhonu jednu z rudých růží: »Podívej, tohle je růže Věry Pickové z Prahy, kterou jsme tady zasadili s německými přáteli při obnovování sadu. A společně jsme tu růži pokřtili a dali jí jméno VIERA.« Skloním se k Věřině růži. Nádherně voní. A vzpomínám, jak mě již zesnulá Věra Picková, bývalá vězenkyně koncentračního tábora Ravensbrück, kde trpěla s lidickými ženami a matkami, vybídla, abych se rovněž snažil probouzet k životu Růžový sad v Památníku Lidice.."

Nikdy nezapomeneme, Irmo, na Tvou, v časech, kdy vítězí ostré lokty a převlékání kabátů, světlou památku. V boji o vědomí lidí, který jsi vedla celý život i jako učitelka, o lidská práva, nejen ta papírová, budeme pokračovat!

Čest Tvé památce!

David Pazdera