Vysočanský kongres ODS a ekumenický koncil v Kostnici podobnost čistě náhodná (?)

01.07.2011 13:48

Tak nám o Mikulášském víkendu proběhl a skončil 19. kongres Občanské demokratické strany. Bylo to velkolepé, audiovizuálně, hotelově, nákladově (prý snad kolem 5 mil. korun), účastí – a také předně programově, tedy formou a obsahem. Pokud bylo lze nějaký obsah v jednotlivých vystoupeních politické „diskuse“ nalézt. Sledoval jsem to, sem tam, na serveru „ČT 24 živě“ a nestačil jsem se divit. Srovnání nabízí snad jen Kostnický ekumenický koncil z let 1414 – 1418, jehož cílem bylo nejen vypořádat se s Husem a Wyclifem, ale zejména ukončit papežské schizma. Také v Praze se delegáti kongresu vypořádali se svým mistrem Janem Husem. Samozřejmě, purkmistr Pavel Bém upálen tentokrát nebyl, ale v řadě případech určitě nejde jen o podobnost čistě náhodnou. Kostnický koncil nastolil církevní jednotu, vysočanský kongres, podle tvrzení lídrů ODS, tu dlouho hledanou stranickou jednotu. Kostnický koncil ukončil papežské schizma, vysočanský kongres prezidentské schizma a éru „otce zakladatele“. V ODS zase po čase nalezli svého nového korunního prince, tentokrát starostu z městské časti Praha 13 v podání Davida Vodrážky. Ten jde do vysoké politiky určitě s dosud čistým štítem a foglarovským chlapeckým nadšením, jenom by si měl při svém vzestupu uvědomit, že krátce po Husovi byl upálen ještě mistr Jeroným Pražský.

Jsem už starší osoba, pamatuji několik generálních tajemníků ÚV KSČ a celkem šest republikových prezidentů. Vzpomínám také na špalíry slávy, štrapáce, nadšení a tehdejší televizní monstr kamery nejen na někdejších stranických sjezdech a rokováních (nemyslím tentokrát rock). Taková byla hold doba. Chceme-li dnes kritizovat velikášství rokování ODS, neměli bychom zapomínat na velikášství dob, ne nepodobných dobám dnešním. Místo pionýrů s karafiáty nám kongres zahájila profesionální operní zpěvačka, místo ručně psaných slohových prací dnes stačilo funkční čtecí zařízení. Podnětem ke kongresu byla nejen současná rebelie v ODS. Vždyť od podzimních voleb se téměř dva měsíce hovořilo nejen v ODS o sebereflexi, analyzování důvodů propadu a neúspěchů. Čas běžel a v zákulisí se pilně pracovalo. Na nominačních konferencích v krajích se hodnotily šance Topolánkova vedení a stranických rebelů. Slavná Tlustého vířivka a příkladně známý Bémovský vysokohorský výkon v Himalájích se skloňovaly nejen ve všech pádech.

ak to všechno nakonec ve Vysočanech o víkendu dopadlo už víme. Při sebereflexi se straničtí činovníci zapomněli podívat na sebe do zrcadla, přestože je známo, že náprava většinou začíná od sebe, práce pak od vlastních končetin, tedy v místech, kde končí ramena – nijak to však šviháctví, sebestřednost, neobjektivnost a velikášství spolustraníků nezasáhlo. Stačilo jenom se poplácat po zádech, vzájemně se pochválit a si poděkovat, poplakat nad odchodem Klause, sem tam plivnou po rivalu Paroubkovi a jeho oranžovém tsunami – a bylo vymalováno. Od některých jsme se jenom dozvěděli, že uspěji v čemkoliv na co sáhnou (Bém), nebo že se nabízí jako první na práci ve vedení ODS, nebo jako první na myšlení v ODS (Nečas), zkrátka lidský potenciál přinejmenším na řízení OSN a ne jenom malého unijního evropského předsednictví, které je už za dveřmi. Zkrátka můžeme byt spokojeni, nebát se u nás celosvětové krize, spoléhat na své vyvolené. Nakonec si stejně ještě dostuduji, jak to venkoncům v Kostnici v roce 1418 dopadlo. Ty osmičky na konci obou jednání určitě nejsou to jediné, co obě akce připomíná.

PhDr. Alois Matuška