Veřejná beseda v Chomutově u příležitosti 25. výročí založení KČP

03.07.2017 07:40

19. června 20127 se za účasti členů a sympatizantů uskutečnila v Chomutově veřejná beseda, kterou pořádala OR KČP Chomutov u příležitosti významného 25. výročí založení KČP.

Jak bylo v úvodu řečeno, Klub českého pohraničí slaví v letošním roce čtvrt století své aktivní vlastenecké a internacionální činnosti. Historicky první Klub českého pohraničí se zrodil právě u nás v Chomutově z iniciativy chomutovských komunistů sdružených ve 35. základní organizaci KSČM už 21. května 1990 – tedy dva roky před oficielní registrací.

Besedy se mimo domácích účastníků zúčastnili i zástupci Ústecké KR KČP a okresů Děčín, Ústí nad Labem, Litoměřice a Most, kteří přijeli  s klubovými prapory.

Při této příležitosti byla předána ocenění členům ÚKR KČP za dlouholetou aktivní činnost v KČP:

Za obětavou práci a příkladné vlastenectví udělila NR KČP medaili „Za zásluhy o rozvoj KČP II. stupně“ místopředsedovi krajské rady př. Janu Dlouhému

NR KČP udělila plaketu „Za obětavou práci pro vlast“ př. Marii Hanischové – OR KČP Most,  př. Oldřichovi Turnerovi – OR KČP Ústí nad Labem, př. Jánu Kukurovi – OR KČP Ústí nad Labem a př. Jindřichovi Bernáškovi – OR KČP Ústí nad Labem.

Po předání vyznamenání, byly odekorovány prapory okresních rad KČP stužkami, které byly u příležitosti 25. výročí založení KČP vydány NR KČP.

Úvodní slovo, ve kterém bylo vzpomenuto jak se události historicky odvíjeli, co vedlo tehdy soudruhy k záměru založit toto vlastenecké sdružení přednesl předseda OR KČP Chomutov Václav Čermák:

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi, ve svém úvodním slově naší besedy chci udělat takový krátký historický exkurs událostí, které předcházely vzniku a založení Klubu českého pohraničí, v současné době nejmasovějšího občanského, vlasteneckého sdružení, pokrývající nyní svojí organizační strukturou v podstatě celou republiku.

Dnes jsou téměř ve všech okresních a krajských městech ustaveny okresní i krajské rady. Jejich činnost je řízena Národní radou KČP. V současné době tato struktura přerostla i hranice našeho státu a zasahuje i do tří krajů Slovenské republiky. Klub českého pohraničí se tak stal reálnou politickou a společenskou silou.

Naším základním zaměřením je obhajoba a obrana českých národních zájmů, zejména proti sílící germanizaci a amerikanizaci, proti snahám o revizi výsledků druhé světové války, proti překrucování a falšování historie, boj za zachování světového míru, odmítání jakýchkoliv projevů agrese a použití vojenské síly při prosazování politiky imperiálních mocností. Cílem KČP je zachování českého charakteru našeho pohraničí, udržení národních a sociálních jistot a kvality života našich občanů a také upevňování přátelských vztahů se sousedními národy.

V souladu s pokrokovými národními a hraničářskými tradicemi, na něž  Klub českého pohraničí navazuje, používáme  ve své činnosti tuto symboliku:

  • husitský chorál   "Ktož sú boží bojovníci" jako hymnu KČP
  • ústřední heslo: "Jen zůstane-li naše pohraničí české, zůstane českou i celá naše vlast"
  • hlava Alšova chodského psa v heraldickém erbu je základním motivem odznaku KČP a nedílnou součástí standart a praporů, které si v různých barvách, tvarech a velikostech pořizují místní kluby a územní rady.
  • Na všech stupních organizační struktury se uplatňuje systém oceňování členů a osob, které mají významnou zásluhu na rozvoji KČP.

Takový je současný  stav a nyní k základnímu tématu naší besedy, tedy k historickému  vzniku našeho vlasteneckého sdružení.

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi, historicky první Klub českého pohraničí (zpočátku Klub přátel českého pohraničí – KPČP) se zrodil v severočeském Chomutově. Impuls vzešel od chomutovských komunistů sdružených v marxisticko-leninském klubu při 35. ZO KSČM už  21. května 1990 – tedy dva roky před oficiální registrací.

Tady u nás se zrodila myšlenka obrany českého pohraničí a zachování jeho českého resp. slovanského charakteru získaného po odsunu Němců a osídlení pohraničí novými lidmi z Čech, Moravy, Slezska, Slovenska včetně mnoha rodin volyňských Čechů. A nezůstalo jen u myšlenky na vytvoření vlasteneckého sdružení občanů bez rozdílu politické příslušnosti, národnosti, barvy pleti a náboženského vyznání. Vznikla i jeho organizační forma – Klub českého pohraničí (resp. jeho přátel) s působností na Chomutovsku.

Proč u nás v Chomutově? Chomutov je typický pohraniční okres, který byl po válce v souvislosti s odsunem Němců prakticky znovu osídlen – včetně okresního města i dalších měst (Kadaň či Klášterec n. Ohří). Ne náhodou spisovatel Václav Řezáč děj svých dvou románů (Nástup a Bitva) o slovanském znovuosídlení pohraničí umístil právě do těchto míst.

Proto právě na Chomutovsku lidé obzvlášť citlivě zareagovali na hrozbu, která se pro české pohraničí a nejenom pro ně objevila po listopadovém převratu 1989 zejména po zvolení Václava Havla prezidentem.  Jeho první kroky, kdy svou první zahraniční cestu dokonce ještě před návštěvou Slovenska nasměroval do západního Německa, aby se tam jako nově zvolený prezident omluvil odsunutým sudetským Němcům za příkoří způsobené jim po válce odsunem do Německa.

Velmi plasticky a výstižně to před léty ve své úvaze k tomuto tématu napsal  náš chomutovský občan, bývalý poslanec Parlamentu české republiky Vratislav Votava. S jeho dovolením budu citovat:

„Od prvních dnů, týdnů a měsíců  po  listopadovém  převratu  v  roce  1989  bylo zřejmé, jaká cesta a hlavně kudy, povede do Evropy. Záplava německých nápisů, sádrových trpaslíků a polonahých prostitutek na příhraničních silnicích – to byly jen některé, nejvíce do očí bijící projevy prohlubující se nedůstojné závislosti našeho pohraničí na ekonomické síle německé marky.

Pravicovou vládnoucí garniturou prosazovaná „cesta do Evropy“ vedla od prvních dnů přes Německo. Bylo naprosto zjevné, že její politika výprodeje národního majetku a zájmů nachází v severočeském regionu zástupce v nejrůznějších mafiích, které se úspěšně snaží parazitovat a obohacovat na tomto procesu. Nic pro ně neznamenalo, že se tak děje často velmi pochybným a nezákonným způsobem. Jediným „Zákonem“ pro podobné podnikavce byl právě jenom zisk v markách. S jejich pomocí si pak tito zprostředkovatelé cizích kapitálových zájmů mohli koupit všechno, včetně vlivu na radnicích, v sekretariátech politických stran a v redakcích sdělovacích prostředků.

Podle toho také vypadá postup zmíněných institucí, počínaje podporou zřizování malých ekonomických protektorátů v podobě tzv. euroregionů a konče blahovolným postojem ke všelijakým „sudetoněmeckým“ setkáním a iniciativám. Mocní sousedé ze „Čtvrté říše“ si přitom počínají stále nadutěji a vyzývavěji. Jak jinak, než jako nejhrubší provokaci lze hodnotit hned v prvních letech po převratu organizovaná setkání sudeťáků a jejich místních podporovatelů na Červeném Hrádku v chomutovském okrese? Je skutečně náhoda, že si vybrali místo, kde v roce1938 vedl lord Runciman jednání s henleinovci, která otevřela cestu k Mnichovu?

Nelze se proto divit, že právě v severních Čechách vznikla a rozvinula se iniciativa k zakládání Klubu českého pohraničí. Tato činnost nebyla žádným projevem podněcování nacionální zášti, nýbrž zcela pochopitelným a oprávněným aktem národní a občanské sebeobrany obyvatel oblastí, nejvíce vystavených všestrannému německému tlaku a jeho domácím pomahačům. A jestli jsou tyto kluby solí v očích pro současné mocné, pak to jenom dokazuje, že rozhodná a zásadová občanská aktivita zdola, která se opírá o nejlepší tradice této země, nemůže zůstat trvale bez vlivu“.

Tolik výstižně Vratislav Votava

Vážení přátelé, soudružky a soudruzi, ke cti chomutovských zakladatelů, z nichž můžeme jmenovat Václava Šedivého, J. Prokše, s. Formánkovou, Jar. Konečného,  Jána Kováče, Mich. Jarolíma, Jana Hrdličku, A. Maňáskovou, Emilií Řepíkovou, Jaroslava Pospíšila, později Vladimíra Šímu a další slouží, že nešlo o vytvoření žádného protiněmeckého, výhradně nacionalistického sdružení. Už v prvních dokumentech a vystoupeních KČP byla vyslovována úcta k německým antifašistům a zdůrazňována myšlenka spolupráce s Němci – na základě rovný s rovným.

Prvním předsedou Klubu se stal Václav Šedivý, prvním mluvčím jeho pozdější nástupce a dlouholetý  předseda OR KČP Vladimír Šíma.

Členové Klubu psali  články do regionálního (Průboj) i celostátního tisku (Haló noviny, Naše pravda), rozmnožovali různé tiskoviny, letáky, stanoviska či prohlášení. Klub pořádal přednášky, besedy i velká veřejná shromáždění a navazoval kontakty s řadou lidí nejen ze sousedních ale i ze vzdálených  pohraničních okresů. Poslal dopisy do 42 z nich a vydal Výzvu k zakládání KČP, provolání a petici, pod níž se podepsalo přes 5.000 občanů z celé ČSR.

Na shromáždění do Chomutova se sjížděli stoupenci z řady dalších míst: Teplic, Sokolova, Loun, Mostu, Litoměřic, Karlových Varů.

Na chomutovské období zrodu prvního KČP na počátku 90. let navázalo období ústecké, v němž se rámec činnosti KČP rozšířil z Chomutovska na celé severní Čechy (Mostecko, Teplicko, Ústecko, Děčínsko, Lounsko, Litoměřicko, Liberecko, Českolipsko, Jablonecko) i za jejich hranice.

Toto období začalo počátkem roku 1992.  V té době vznikl v Ústí nad Labem přípravný výbor regionální rady, v němž byla zastoupena většina okresů Severočeského kraje. Tento výbor, jehož členy mimo jiných byli: Vladimír Šíma z Chomutova, Jindřich Bernášek z Ústí nad Labem a další ze všech okresů našeho kraje, si vytkl za cíl zaregistrovat Klub v souladu se zákonem jako občanské sdružení na ministerstvu vnitra.

Za tím účelem byl definitivně upřesněn název Klubu,  připraveny návrhy základních dokumentů (Rámcový program a Stanovy) a podána žádost na MV o registraci KČP jako občanského sdružení. Zároveň byly  zakládány nové organizační články KČP nejen na území Severočeského kraje ale i za jeho hranicemi a vytvořeny podmínky pro založení zpravodaje KČP

22. července 1992 byl Klub českého pohraničí oficiálně zaregistrován na MV. V tomtéž měsíci vyšlo i první číslo zpravodaje přípravného výboru KČP Českomoravský hraničář, dnes HRANIČÁŘ, s oznámením o registraci a se zveřejněním textu Rámcového programu.

V následujících měsících jako „houby po dešti“ vznikaly samostatné kluby českého pohraničí nejen na severu Čech, ale i v řadě dalších míst – např. V Trutnově, Domažlicích, Chebu, Karlových Varech, Sokolově, Tachově aj. Regionální rada KČP, její členové ale i samostatné rady v místech se podílely na prvních veřejných aktivitách.

Na náměstích měst se konaly veřejné manifestace, 22. září 1992 se na ústeckém náměstí konala veřejná manifestace za účasti 1200 občanů za zachování československého státu, konaly se první valné hromady organizátorů a delegátů místních a územních rad KČP Severočeského kraje, jejich hlavním úkolem se stalo vytvořit podmínky pro svolání ustavujícího sněmu KČP,  15. září se v Liberci konala první veřejná manifestace na náměstí Dr. E. Beneše. Byla přijata Výzva k politické a vlastenecké aktivitě občanů,  organizovali se první semináře k otázkám česko-německých vztahů a k poslání KČP, vznikaly nové a nové  kluby v řadě dalších měst.

Celý proces byl završen v Ústí nad Labem 21. května 1994 ustavujícím I. národním sněmem KČP, jehož organizátorem byla Severočeská regionální rada KČP. Na něm byla zvolena patnáctičlenná Národní rada v čele s Mojmírem Svobodou. Klub českého pohraničí přestal být regionálním a stal se národním občanským sdružením.

Bylo to hektické období, plné iniciativy a nezměrné práce spousty obětavých  občanů,  příkladných vlastenců, kteří  se nechtěli smířit s hrozbami, které se pro české pohraničí a nejenom pro ně objevily po listopadovém převratu v roce 1989.

To vše, celé toto ohromné vlastenecké hnutí,  vzniklo z iniciativy chomutovského okresu, potažmo našeho Severočeského kraje.

V závěru mě dovolte, abych vyjádřil poděkování a úctu všem, kteří se o činnost a práci KČP zasloužili, sympatizují s námi a pomáhají nám. Opodstatněnost existence občanského vlasteneckého Klubu českého pohraničí, vlasteneckých myšlenek, které ve své aktivitě prosazuje,  dokladují události posledních let, jak na vnitřní, tak i mezinárodní scéně které se dramaticky, zejména v posledních letech vyvíjí.

Opět čelíme selhání mezinárodního společenství, nástupu fašismu a válečnického štvaní. Ve světě vzrůstá geopolitické napětí mezi světovými velmocemi, opět se uplatňuje právo síly a rozpoutávají se válečné požáry. V posledních desetiletích proběhlo brutální zničení řady států,  došlo k řadě krutých válek. Světový mír je nebezpečně rozbouřený, veliký počet obyvatel je v uprchlických táborech bez potravy, vody, proudu a bez základních podmínek pro život, protože jim byly zpustošeny jejich vesnice a města, byl zničen veškerý jejich majetek, který získali během staletí.  Ztráty životů lidí jsou nedozírné. Už nikdo nepočítá zahynulé, zraněné, vyhnané, vystěhované, zubožené, hladové a přivedené do neštěstí! Řinčí se zbraněmi na Ukrajině, Sýrii, Gaze, Iráku, hrozí se Severní Koreji, Íránu, zavádějí se sankce proti Rusku, které obkličují a izolují.

Stále vzrůstají aktivity Sudetoněmecké Landsmanšaftu a vedení spolků odsunutých němců, jejich stálý tlak na prosazování revize výsledků 2. světové války a na přepisování dějin ve smyslu jejich, německého výkladu, aktivizují se krajně pravicové síly, které propagují neonacismus. Varovné je i nadbíhání a podpora těmto revanšistickým cílům, které se jim dostává zevnitř vlády ČR (Herman, Bělobrádek a další).

V koncentrované podobě jsou tyto události, postoje, zaměření a současné aktivity Klubu českého pohraničí vyjádřeny v Provolání účastníků celostátního shromáždění k 25. výročí vzniku Klubu českého pohraničí, které se uskutečnilo 3. června 2017 (tedy nedávno), ve Žďáru nad Sázavou.

Provolání máte k disposici na svých stolech.

Po úvodním slově následovala beseda, ve které se diskutovalo a vzpomínalo na tyto události a řada  přišla i na otázky současného společenského a politického dění a na nebezpečné aktivity Sudetoněmeckého landsmanšaftu. Významná byla i účast na besedě př. Emílie Řepíkové, která byla jednou z původních chomutovských zakladatelů. Celá akce byla důstojnou vzpomínkou na události v místech, kde se zrodila myšlenka založit dnes nejmasovější vlastenecké sdružení.

                                                                     

Václav Čermák,
předseda OR KČP Chomutov

Fotogalerie: Veřejná beseda v Chomutově u příležitosti 25. výročí založení KČP