válečný veterán Vasil Hajdur

15.09.2015 07:31

Tábor - Ve věku 96 let, které oslavil 24. července, zemřel válečný veterán Vasil Hajdur z Tábora. Narodil se blízko Chustu na Podkarpatské Rusi, jeho život skončil v táborské nemocnici.

Vasil Hajdur.

Vasil Hajdur                                                                                              Autor: Alena Šatrová

Po okupaci Podkarpatské Rusi byl odveden do maďarské armády. Protože ale byl velkým vlastencem, sloužit v maďarské armádě nechtěl. Spolu s dalšími kamarády se rozhodli utéct do Sovětského svazu.

Hranice překročili 15. července 1940. V další cestě úspěšní nebyli. Pětici mužů zadrželi sovětští vojáci, kteří je poslali do Poltavy. Tady byl Vasil Hajdur odsouzen za nepovolené překročení hranice na tři roky vězení. Trest si odpykával od 15. ledna 1941 v sibiřském lágru Talica na řece Irtyš. V lednu 1943 se přidal k československé jednotce a byl zařazen do 1. praporu, 2. pěší roty a 3. čety, s níž odešel 31. ledna 1943 na frontu. Během dukelské operace byl dvakrát raněn, léčil se u Przemysle a po vyléčení ho převeleli k 2. dělostřeleckému pluku, kde sloužil až do konce války. „Bylo mi líto, že musím zemřít," zavzpomínal v rozhovoru pro Táborský deník na krizovou situaci při bojích u Charkova. Ani ta ho však o život nepřipravila a on se po válce dostal domů. „Maminka plakala a nechtěla mě vůbec pustit. Mám to stále i po tolika letech před očima. Táta tam stál jako sloup. Řekl: Vítám tě, milý synu," nezapomněl.

Po válce studoval jednoroční kurz na reálném gymnáziu v Praze a v roce 1946 nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích. V armádě poté sloužil až do důchodu.

Do Tábora se dostal ze Šumavy v roce 1957, to již s manželkou, která z Tábora pocházela a tady měla domek po rodičích. Poslední dobou bydlel v táborském G-centru, kde loni příslušník Svobodovy armády a bojovník od Sokolova a Dukly čekal v uniformě na prezidenta Zemana.

Poslední rozloučení s Vasilem Hajdurem se koná v obřadní síni táborského krematoria v pátek, v 10.15 hodin.