01. příběh ... Vojín Adam RUSO …

17.06.2012 22:24

 

Příběh se udál nedaleko hraničního přechodu Halámky na jihu Čech dne 30.9.1951

Mezi kmeny borovic se mihly dvě postavy. Pohraniční hlídka obcházela svůj úsek střežení. Pohraničníci šli mlčky a tiše, jen jejich oči pozorně sledovaly okolní les. V dlouhém mlčení ušli již hezkých pár stovek metrů. Na křižovatce lesních cest, pár desítek metrů od hranice s Rakouskem, se člen hlídky vojín Ruso, zastavil.

„Tady asi zůstaneme ….“ 

„ Ano“ pokynul hlavou velitel hlídky, desátník V. Jen pár slov a opět bylo ticho. Jako před bouří. Na krajinu zvolna padal soumrak, ale mezi stromy se šeřilo rychleji. cesta, u které pohraničníci leželi, končila někde v Rakousku a vedla tudy někdejší pašerácký kanál. dříve tudy chodívali pašeráci se zbožím. V obou směrech. Teď tudy chodívají také, i když jen jedním směrem, a vodívali k nám dobrodruhy. Místo holí měli však v rukou samopaly a pistole. Převáděli ze Západu vycvičené agenty a vrahy, jejichž úkolem bylo škodit rodícímu se novému společenskému zřízení.

Čas se pomalu vlekl. velitel hlídky několikrát mrkl na hodinky, blížil se okamžik, kdy se měli přemístit. Najednou však zpozorněl. Zdálo se mu, že od nedalekého hraničního kamene zaslechl hovor v němčině. Pozorně naslouchal, ale nic se už neozvalo. Až o něco později kousek od nich zapraskala suchá borovicová větev a lesem se ozval křik probuzeného ptáka.  

„Někdo jde od hranice,“ šeptl Ruso veliteli hlídky. Desátník přikývl, že rozumí a slyší. První, druhá, třetí postava přeběhla přes cestu vedoucí úzkým lesním průsekem. Kroky neznámých se přibližovaly. Pohraničníci byli připraveni.

„Stůjte! Ruce vzhůru!“ zahřmělo lesním tichem. 

Tři muži ( Gruber, Bednář a B. ) před nimi padli a z jejich úkrytů se ozvaly výstřely, které jim zasvištěly nad hlavami. Pohraničníkům nezbývalo nic jiného , než palbu opětovat. Jinak ani odpovědět na útok nemohli. Střely jim hvízdaly nad hlavami, odštípávaly kůru ze stromů, lámaly větve. Zakrátko však záblesky výstřelů od hranic uhasly. Ozbrojená skupina narušitelů se vrátila zpět na území, ze kterého se na cestu vydala. 

„Adame ! Adame !...“ 

Pohraničník Adam Ruso se neozýval. Velitel hlídky se zvedl ze svého úkrytu za jednou z borovic a šel ke svému soudruhovi. Adam ležel s obličejem zabořeným do mechu, jeho ruce křečovitě svíraly samopal. Z hlavy mu vytékal pramínek krve. Pohraničník vojín Adam Ruso byl mrtev... 

٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭

Pro bezpečnostní orgány nastala dlouhá, úmorná práce. Proniknout do rozlehlé špionážní sítě, odhalit a pochytat celou 23člennou bandu převaděčů, zjistit „mrtvé schránky“, usvědčit a předat soudu pachatele trestních činů namířených proti republice a rovněž vrahy. Vojín Adam Ruso nebyl jejich jedinou obětí, jak se později potvrdilo.

V roce 1952, v říjnu zatkli pracovníci MV jistého G., od něhož se dozvěděli, že pracuje pro americkou CIC. Tento agent a převaděč byl získán pro spolupráci s americkou zpravodajskou službu v záři 1950 ve Vídni. Tam se seznámil s jistým F., který mu nabídl velmi výhodnou práci. Měl převést jednoho jeho kamaráda přes hranice do Československa. 

K tomu došlo počátkem října 1950 a tak začala jeho spolupráce s americkou zpravodajskou službou. Později se seznámil s nechvalně známým agentem Malým (několikanásobným vrahem naších občanů ), známým pod krycím jménem „LACO“, pro kterého pracoval agent – převaděč. Od svých zaměstnavatelů dostával za převádění měsíčně 800 šilinků, a protože se osvědčil, zvýšili mu jeho chlebodárci žold na 1500 šilinků měsíčně, k čemuž dostával navíc jednou za měsíc 600 amerických cigaret.

Při výslechu se agent G. doznal ke třicítce přechodů hranic. Uvedl, že při dvou cestách přes hranici došlo k přestřelce s hlídkami Pohraniční stráže. přesně si pamatoval datum prvního střetnutí, kdy převáděl agenta s krycím jménem „ŠTEFAN“. Bylo to 30.září 1951. Ano, v den, kdy byl zavražděn jeden člen pohraniční hlídky z útvaru Krabonoš, vojín Ruso.

Jeden ze starousedlíků na vojína Adama Rusa před časem vzpomínal : „Pamatuji se na něho i na den, kdy byl na hranici zastřelen. Pocházel ze Slovenska, odněkud od maďarských hranic. Moc se těšil domů, na ženu a dvě děti. Byl to dobrý člověk. Mnoho toho nenamluvil, ale práce za ním byla vidět…Hráli jsme ten večer s partou mariáš. Okolo osmé večer jsme se dozvěděli, že se na hranici střílí. Okamžitě byly všechny cesty pod kontrolou. Pohraničníci leželi v lese až do rána. Čekali, že se agenti vrátí, ale nedočkali se. Vrah byl zadržen až o několik měsíců později při novém pokusu o přechod“.

Vojín Adam Ruso byl jedním z těch ochránců naších hranic, který se domů nevrátil. nevrátil se ke své ženě a dvěma dětem, ke své práci. jeden z jeho vrahů byl potrestán.

Na místě je ovšem otázka : Byl vrahem pouze on?