02. příběh ... Vojín Miloš KUKLA ...

17.06.2012 22:26

Příběh se udál 27.listopadu 1979
nedaleko obce Zadní Chodov na Tachovsku

Zprávu o nebezpečném recidivistovi obdržel dozorčí služby pohraničních jednotek a útvarů v nočních hodinách. Provázelo ji upozornění, že hledaný je ozbrojen samopalem a několika desítkami nábojů. Šlo tedy o zvlášť nebezpečného člověka.

U školního útvaru v Západním Chodově nedaleko Tachova se pohraničníci probouzeli do nového dne jako jindy. Čekal je tvrdý, náročný výcvik, jaký služba na hranici vyžadovala. Jen oči strážných hleděly do kraje kolem útvaru s daleko větší bdělostí.

První spatřil osamělého muže pohraničník, střežící u závory před branou útvaru. Bylo okolo desáté hodiny dopolední. Zahlédl ho v dálce, na poli před útvarem. Bylo nutno prověřit, zda nejde o hledanou osobu. K prověření byla vyslána hlídka svobodníka M.P. a vojín Miloš Kukla. Vyběhli ze strážnice a zamířili do polí, vstříc osamělému muži, který se viditelně vyhýbal objektům útvaru a obcházel je velkým obloukem. Sotva běžící pohraničníky zpozoroval, snažil se zmizet v nehlubokém údolí, kterým se klikatil Chodovský potok s břehy hustě porostlými olšinami.

Pronásledování trvalo již několik minut. Pohraničníci, znající terén v okolí útvaru dobře, muže brzy dostihli. Přeběhli potok a zastavili se. Muž před nimi se zřetelně snažil dojít k nedaleké silnici, po které mohl postupovat rychleji. Pohraničníci byli od něho vzdálení pár desítek metrů. Svobodník vykřikl výzvu k zastavení. Muž nereagoval a pokračoval v běhu. Zastavil se teprve po druhé výzvě a otočil se k pohraničníkům.

„Pojď si pro mě, hajzle!“ zvolal a v jeho rukou se objevil samopal, dosud skrytý pod pláštěm. Do nastalého ticha zapráskala dávka výstřelů. Jejich ozvěna se odrážela od strání, ale pohraničníci ji nevnímali. Viděli před sebou útočníka, kterého musejí zadržet. Svobodník okamžitě zalehl do vysoké trávy a palbu opětoval. Na muže však nemířil, domníval se, že se vzdá… Po pár minutách tichého napětí se útočník, který po vypálení dávky výstřelů ze samopalu rovněž zalehl, postavil a zvedl ruce… 

٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭

„Myslel jsem si, že máme vyhráno“, řekl o něco později svobodník M.P. „Zprvu jsem se jeho samopalu lekl, ale pak jsem pochopil, že jde do tuhého a musíme se bránit. Když zvedl ruce, zvolna jsem se k němu přibližovali. Stál před námi po kolena ve vysoké trávě, kde má zbraň, jsem neviděli …“.

Útočník měl samopal v trávě u nohou. Zničehonic se sehnul, zvedl nabitou zbraň a vykřikl : „Tvůj život za můj život !“. Vzápětí vystřelil novou dávku proti pohraničníkům. Svobodník palbu opětoval, ale tentokrát mířil. Muž před ním padl a údolím se rozhostilo tísnivé ticho… 

„Po zákeřných výstřelech jsem zaslechl kamarádův výkřik. Když jsem zjistil, že mi už žádné nebezpečí nehrozí, rozběhl jsem se k němu. Ležel na zemi, sténal a okolo něho se rozlévala kaluž krve. Nemohl jsem mu nijak pomoci, měl prostřelenou tepnu…. Kdybych se znovu dostal do podobné situace, nejednal bych jinak. Vždyť ten vrah měl namířeno do prostoru, kde cvičily desítky pohraničníků a všechno mohlo dopadnout ještě hůře“, řekl tenkrát svobodník M.P. Prožil křest ohněm, na jaký se nezapomíná.

Těžce zraněnému vojínu Miloši Kuklovi byla okamžitě poskytnuta nejkvalitnější lékařská pomoc, ale jeho mladý život se zachránit již nepodařilo. Skonal 3. prosince 1979. Zákeřný vrah přežil !

٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭٭

Když velitel Pohraniční stráže generálporučík Ing. František Šádek předával rodičům vojína Miloše Kukly vyznamenání „Za statečnost“ in memoriam, řekl mimo jiné „Váš syn se stal obětí zákeřného vraha, který se provinil proti zákonům naší republiky a před odpovědností za své činy hledal útočiště na Západě. Z nenávistí nejen k této zemi, ale i k lidem, kteří v ní žijí, pracují a také ji chrání, neváhal použít zbraně a za cenu lidských životů dokončit své záměry. Váš syn, vojín Miloš Kukla dal pro splnění úkolu to nejcennější, co člověk má, svůj život !“ 

 

Hrdinský čin vojína Miloše Kukly bude navždy svědectvím cti a slávy,
 nebude nikdy zapomenut.