Pietní vzpomínka u pomníčku zavražděných příslušníků Pohraničního útvaru SNB České Žleby

26.03.2015 10:20

           V těchto březnových dnech uplynulo 66 let, od zavraždění vrchního strážmistra Miloslava Mutinského a strážmistra Josefa Pekaře. Dne 11.3.1949 plnili úkol k ochraně státních hranic Československa, konkrétně v pronásledování nespecifikované skupiny narušitelů. Na jejich úkryt narazili v prostoru Krásné Hory u domu čp. 71. Velitel hlídky Josef Pekař – vyzbrojený samopalem rozrazil vstupní dveře do domu, ale v témže okamžiku padl k zemi mrtev po dávce ze samopalu protivníka. Nikdo totiž nevěděl, že se jedná o bývalého poručíka armády klerofašistického Slovenského štátu, později funkcionáře Svazu brannosti ale hlavně vůdce teroristické skupiny - Jaroslava Gajdoše a dalších 3 členů bandy při jejich útěku na Západ ve snaze vyhnout se trestu za spáchanou sabotážní a diverzní činnost, ale především za odhalení jejich – na měsíc březen 1949 připravované - vražedné akce proti významným činitelům KSČ.

           Vážně zraněn byl i Miloslav Mutinský, který však střelbu, bohužel jen z pušky, s obtížemi opětoval a nakonec upadl do bezvědomí. Po procitnutí, značné ztrátě krve a při neskutečně bolestivém zásahu do břicha, se dokázal vrátit zpět až na útvar v Českých Žlebech a podat hlášení. Byl převezen do nemocnice v Prachaticích, kde však po pěti dnech, 16.3.1949, dobojoval zápas poslední.

           A tak jsme přijeli uctít památku obou příslušníků SNB – hraničářů, kteří naplnili slova přísahy obětí nejvyšší.

           Nutno dodat, že jsme nebyli sami – tedy členové a příznivci našeho klubu. Pietního aktu se zúčastnily i obě žijící dcery vrchního strážmistra Miloslava Mutinského – starší Miloslava, které bylo v době zavraždění jejího tatínka 8 let a mladší Marcela, které bylo pouhých 11 měsíců. Samozřejmě přijeli i s částí rodiny, manželem, vnukem a pravnukem a památku svého otce uctili položením bohaté kytice a zapálením několika svící.

           Totéž jsme pochopitelně učinili i my, kteří se – a nejen u tohoto pomníčku, ale i dalších dvou, scházíme nejméně 3x do roka – v den tragédie, na den, kdy byl Národním shromážděním přijat Zákon O ochraně státních hranic Československa č. 69/1951, tj. 11.7.1951 /tento den byl ctěn jako „Den Pohraniční stráže“/ a v předvečer „Volarského setkání“ /každoročně druhá sobota v měsíci září/.

           Obě dcery poděkovaly za péči o pietní místo se jménem jejich otce a my jsme mohli jen slíbit, že jsme nikdy na své kolegy a předchůdce, hrdinné ochránce státních hranic Československa, zákeřně zavražděné nacistickými pohrobky, nezapomněli a ani nezapomeneme.

         A protože ani sám život není jednoduchý, tak i tato akce pokory a úcty má pointu všeho jiného, jen ne slušnosti, charakternosti a úcty k mrtvým.

         Po skončení pietního aktu jsme byli šokováni zjištěním, že je organizována, na místě původního umístění pamětní desky obou zastřelených hraničářů, revitalizace onoho prostoru a v nejbližší době má dojít ke slavnostnímu znovuotevření. Velice nás to zarazilo, poněvadž jsme spolek, který má sice celostátní působnost, ale místní spolky pracují na teritoriálním principu a nikdo jiný nikdy nejednal nejen s předsedou krajské rady a již vůbec ne s námi, klubem, který i v tomto prostoru již třináctý rok aktivně pracuje. Takže to je skandální a nehorázný počin, pravděpodobně jednotlivce, protože se zdráháme uvěřit, že všichni členové jednoho místního klubu a nakonec i krajské rady, by tak nehorázně porušili nejen zásady práce KČP, ale veškeré zásady slušného chování a morálky.

         Samozřejmě nás děsí i samotný prostor, který na rozdíl od minulosti, je v posledních letech plně a maximálně využíván k pastevní činnosti importovaným skotem, který je schopen žít ve venkovních podmínkách většinu roku. Navíc je v těsné blízkosti umístěna kovová ohrada pro soustředění skotu při dovozu na pastviny nebo k jejich soustředění při předpokládaném převozu do jiných prostor. Takže okolí pietního místa bude pod stálou přítomností skotu a s tím souvisejících „produktů“. Skutečně ideální místo pro obnovu pomníku dvěma hrdinům. Když už pominu fekálie, jinak vhodné jako hnojivo, co dodá odvahy případným návštěvníkům pomníku za účelem piety. Budou se proplétat mezi skotem s polodivokým odchovem, budou riskovat zdraví či dokonce život? A já se táži organizátora tohoto zvěrstva – zvolil byste takovéto místo pro uložení ostatků či desky svých nejbližších? Určitě ne! Tak prosím zanechte tohoto barbarského, ubohého a nelidského počínání i v tomto případě! Oba hrdinové mají důstojné pietní místo a my jsme připraveni, v případě ukončení možnosti toto místo nadále užívat, vybudovat místo skutečně důstojné a rozhodně ne v obklopení, byť užitečného, skotu.

         Výbor MěR KČP Rudouše Kočího Volary z.s. se obrátil na předsedu Krajské rady KČP Jihočeského kraje a věří, že ten ve spolupráci s Národní radou KČP vyzve organizátora k ukončení bezprecedentního zásahu do činnosti našeho místního klubu. Za celá léta se o současný pomník staráme právě my a při každé návštěvě zde projevují pietu i pohraničníci bývalé pohraniční roty České Žleby.

         A nutno dodat – jakákoliv snaha o kontakt s údajným organizátorem je neúspěšná, dostupná mobilní čísla neexistují. On sám přislíbil kontakt s předsedou klubu, ale dodnes se tak nestalo, pouze přes třetí osobu vzkázal, ať se neobáváme, že náš klub určitě dostane oficiální pozvánku na slavnostní otevření.

S pomníčkem souvisí i nutnost odstranit několik nesrovnalostí a historických pochybení:

  1. deska by měla nést pouze jména stržm. Pekaře a vrchního stržm. Mutinského, poněvadž případ ml. stržm. Kočího je sice též o příslušníkovi Pohraničního útvaru SNB České Žleby, ale je případem samostatným, navíc je zde chybně uvedeno datum jeho narození – 14.11.1930, správně 14.2.1930;
  2. datum úmrtí je správný pouze u stržm. Pekaře – 11.3.1949, ale totéž datum je uvedeno i u vrch. stržm. Mutinského, ale ten zemřel na následky vážných střelných poranění z 11.3. v Prachatické nemocnici dne 16.3.1949;
  3. na základě sdělení obou dcer jsme byli upozorněni, že otec se jmenoval Mutin-ský – s krátkým měkkým „i

Toto vše jsem se chystal sdělit organizátorovi a protože jsem věděl, že do Českých Žlebů přijede následující den, tedy v neděli 15.3.2015, poprosil jsem člověka se kterým se měl setkat, aby mu předal moje telefonní číslo /které on sice dávno má/, aby mě zavolal, protože volání na mě známá dvě čísla na jeho mobil stroze oznamují – volané číslo neexistuje! Bude to již 14 dní a …

Obrátil jsem se též na obě dcery vrch. stržm. Mutinského s popisem chys-tané události /mimochodem navštěvovaly i pietní místo původní/ a poprosil jsem je o názor a stanovisko, ale i sdělení, zda s nimi organizátor znovuobnovení pomníčku v původním místě vůbec jednal.

Jako předseda MěR Klubu českého pohraničí Rudouše Kočího z.s. Volary jménem výboru, našich členů i jménem svým, vyzývám „organizátora“, aby upustil od dokončení místa jako pietního a zároveň i od úmyslu umístění desky se jmény vrch. stržm. Miloslava Mutinského a stržm. Josefa Pekaře v tomto prostoru /který ani nebyl a není místem samotné tragédie/.

         František Zach, předseda

P.S. Je smutné, že musím řešit tento problém takto, ale kde místo vůle, slušnosti a korektnosti nastupuje arogance, asi jiné východisko není.

Fotogalerie: Pietní vzpomínka u pomníčku zavražděných příslušníků Pohraničního útvaru SNB České Žleby