O vyhnání Čechů

14.08.2017 12:46

Čelenové Klubu českého pohraničí z Jinec se při své návštěvě berounských hraničářů setkali v Berouně s Miluší Krejčovou z Hýskova, která zažila vystěhování Čechů z českého pohraničí před druhou světovou válkou.

Na veřejnost se hojně dostávají stížnosti, jak špatně jsme se zachovali k Němcům po konci 2. světové války tím, že jsme je odsunuli na západ. Do Říše, kam mnozí z nich tak chtěli.

Svědci té doby ale hovoří jinak. Zejména ti, kteří prožili v pohraničí období, které těsně předcházelo Mnichovu. Jednou z nic je Miluše Krejčová, která tehdy bydlela v Kolešovicích. Její rodiče si tam horko těžko postavili domeček, v němž si plánovali, že budou spokojeně žít. Němci tam však českým obyvatelům velmi znepříjemňovali život. Jejich agresivita stoupala a dosáhla těžko snesitelné intenzity. Vše vyvrcholilo po podepsání Mnichovské dohody zabráním pohraničních území. I v Kolešovicích se ujali vlády Němci. Češi byli nuceni se odstěhovat. Většina tak učinila hned. Zůstaly jen čtyři rodiny, mezi nimi i Pražákovi s již zmíněnou osmiletou dcerou Miluškou. Nechtěli se vzdát baráčku, na který měli ještě nesplacenou hypotéku.

České školy na zabraném území nebyli. Miluška mohla ale zpočátku chodit do vedlejší vesnice Kněževes, která byla už na českém území. Přes nově vytvořenou hranici mohla chodit díky propustce. Ale i o tu však brzy Pražákovi přišli. Děti musely do německé školy v Kolešovicích, ale německy vůbec neuměly. Začalo další ponižování. Nakonec ale byla i tato rodina vystěhována. Paní Krejčová nám líčila, jak pracně museli hledat nové ubytování, přestože měli dům. I když v něm bydleli cizí Němci, celou válku ho Pražákovi spláceli a po osvobození měli to velké štěstí, že se do něho mohli vrátit. Kdo to nezažil, si těžko může představit to utrpění, které musela školačka zažít. Věznění maminky, smrt sourozence …

Pro dnešní vládce jsou ale „hrdinové“ ti, kteří se po odsunu Čechů z pohraničí nastěhovali do již hotového domečku Pražákových. Jak neuvěřitelné!

O skutečných nespravedlnostech a obětech z 30. let se toho dnes moc neví. Netuší to ani rodiče současných dětí, neznají to ani učitelé. My měli to štěstí, že jsme se v Berouně setkali s Miluškou Krejčovou z Hudlic, která byla ochotná nám malou část ze svého smutného příběhu svěřit. Snad ještě stihneme (já i čtenáři) zaregistrovat a zveřejnit víc takových vzpomínek, aby se i dnešní mladá ale i střední generace dozvěděla pravdu.

Miroslav MARŠÁLEK

Foto: Marie Maršálková

Fotogalerie: O vyhnání Čechů