Jak se sloužilo na maďarských hranicích od poloviny padesátých let

20.06.2012 14:09

Svědectví pamětníka, který vykonával vojenskou základní službu u 5. pohraniční roty 25. samostatného pohraničního praporu.

5. pohraniční rota, která byla součásti 25. samostatného pohraničního praporu PS, jehož velitelství se nacházelo v Komárně, byla umístěna v obci Zlatná na Ostrove, kde se nacházela kasárna, rodinný dvojdomek a hospodářský objekt.

Příslušníci roty měli za úkol střežení svěřeného úseku na levém břehu Dunaje v celkové délce vzdušnou čarou asi 16 kilometrů. Pravá hranice úseku roty (západní) byla obec Malé a Velké Kosihy a levá hranice (východní) tvořila železniční trať Komárno – Komárom na západním okraji města Komárno.

V tomto úseku bylo úkolem pohraničníků v denní i noční době kontrolovat neporušování státní hranice vedoucí korytem Dunaje a zamezit pronikání maďarských rybářů do jeho slepého ramene. Dále kontrolovat občany procházející po ochranné hrázi podél Dunaje, zda mají oprávnění se zde pohybovat. Po setmění se tento úkol rozšiřoval i na prostor mezi hrázi a břehem řeky, neboť toto území bylo v této době „zakázaným pásmem“.

Hlavně v období zvýšené ostrahy bylo úkolem příslušníků roty provádět i namátkové kontroly v zázemí na komunikaci a železniční trati. Každodenní povinnosti bylo i střežení a hlídkování v kotvišti nákladních člunů u obce Velká Sihoť. V případě ohrožení obyvatelstva „velkou vodou“ měly hlídky za úkol sledovat průtoky vody na vzdušném líci ochranné hráze a toto ihned hlásit povodňovým komisím. Při ohrožení vypomáhat při odstraňování následků povodní a pomáhat ohroženému obyvatelstvu. 

K zabezpečení uvedených úkolů se na rotě stavěly v denní době pevné hlídky na strážních věžích, v noci pohyblivé hlídky pěší nebo na kole, na vytypovaných místech jako kotviště lodí, místa přejíždění maďarských rybářů do slepých ramen Dunaje se v noční době stavěly rovněž pevné hlídky. V době vyhlášených situací ohrožení se v denní i noční době určovaly pohyblivé hlídky ke kontrole na silnicích a železnicí. Ke kontrole činnosti hlídek ve dne i v noci se používala pohyblivá denní nebo noční hlídka.

Za normální situace to bylo celkem šest hlídek denně. 1. noční hlídka dvoučlenná pevná v době od 18:00 do 02:00 hodin, 2. noční hlídka dvoučlenná pevná ve stejnou dobu, 3. a 4. noční hlídka, obě dvoučlenné, v době od 02:00 do 10:00 hodin a 5. a 6. denní jednočlenná hlídka pevná od 10:00 do 18:00 hodin. Přes noc tak byli v terénu vždy čtyři pohraničníci a ve dne dva. Kromě toho tvořil celodenní směnu ještě dozorčí důstojník roty a dozorčí roty, oba po celých 24 hodin od 18:00 do 18:00, dále strážný u objektu noční v době od 18:00 do 6:00 hod. a podle situace i denní od 06:00 do 18:00 a kuchař se službou od 06:00 do 18:00 hodin. V případě potřeby se stavěl ještě hotovostní řidič, kočí, spojovací staršina a hospodářský rotný.

Bojové rozdílení se konalo denně v 17:00 hodin a operační den začínal v 18:00. Normální služba mužstva tedy byla 8 hodin, poddůstojníků 4 - 6 hodin, zesílená služba mužstva 10 (12) hodin a poddůstojníků 8 – 12 hodin. Bojová služba mužstva i poddůstojníků trvala 12 – 16 hodin.

Jako dopravní prostředky sloužily v té době na rotě jeden osobní automobil Škoda Tudor – „bojový“, koňský povoz na gumových kolech s jedním párem tažných koní, a jako osobní výbava každého příslušníka vojenské kolo s nosičem.

Pro spojení sloužila na rotě telefonní centrála a v celé délce hraničního úseku bylo vedeno na dřevěných sloupech telefonní vedení s odbočkou na strážní věž u kotviště lodí. Na určených utájených místech byly napojovací zdířky pro polní pojítka.

V úseku 5. pohraniční roty bylo umístěno 6 strážních věží, mezi nimiž byla vzdálenost okolo 3 km. Jednalo se o dřevěné konstrukce o čtvercovém půdorysu v dolní části 3 x 3 m, v horní 1,20 x 1,20 m s ochozem 80 centimetrů po celém obvodu věže. Horní plošina byla zakryta stříškou s obedněnými stěnami do výšky 1,80 m a pobitými z venkovní strany asfaltovou lepenkou. Z jedné strany byla dvířka pro vstup na otevřenou plošinu, z ostatních třech stran byla okna sklopná v horní polovině. Výstup do budky byl po třech ramenech dřevěných schodů nebo dřevěném žebříku. V podlaze budky byl vstupní otvor s poklopem na panty a petlici na uzamčení. V dolní části dřevěné konstrukce a uvnitř budky byly zdířky pro napojení pojítka. V některých strážních věžích byl pro pozorování osazen hvězdářský dalekohled. Jinak hlídky používaly pro běžné pozorování výkonné polní dalekohledy.

1. strážní věž – „Malé Kosihy“ byla umístěna na břehu Dunaje před ochrannou hrázi. Z této věže byla na dohled proti proudu (západním směrem) viditelná poslední strážní věž v úseku 4. pohraniční roty „Kližská Nemá“.

Po proudu východním směrem byla umístěna na břehu Dunaje 2. strážní věž – „Slepé Rameno“ v místě zasypaného konce slepého ramena řeky. Tato věž byla viditelná i z další strážní věže.

Tato 3. strážní věž – „Velká Sihóť“ se nacházela na říčním ostrově v místě kotviště vlečných člunů, vzdáleného od špice ostrova asi 3 km. Břehy v tomto místě byly zpevněny kamennou rovnaninou a v době minimálního stavu vodní hladiny se zde vytvářela velká mělčina s dobře viditelným výškovým zlomem dna. Z této věže na další vidět nebylo.

4. strážní věž „Blatná“ byla umístěna na písečném břehu Dunaje, který byl využíván místním obyvatelstvem jako pláž. Z této věže bylo dobře vidět západně proti proudu do ústí slepého ramene a celo špici ostrova Velká Sihóť. Opačným směrem bylo možné dohlédnout až do oblouku řeky.

Zde, na naplaveném ostrohu, byla umístěna 5. strážní věž. Z ní bylo vidět na poslední strážní věž umístěnou nedaleko pobřežní komunikace v obci Nová Stráž

6. strážní věž „Nová Stráž“ umožňovala dohled až na asi 3 km vzdálené rozhraní mezi 5. a 6. pohraniční rotou, tvořené železničním mostem spojujícím Komárno a Komárom. Z věže bylo vidět i montážní haly loděnice v Komárně a komárenský silniční most. Na pravém, maďarském břehu byla vidět část komáromské pevnosti.

Nejdůležitější komunikací v úseku roty byla rokádní silnice s betonovým povrchem vedoucí souběžně s ochrannou hrázi ve vzdálenosti od půl do pěti kilometrů. Ve vzdálenosti 50 až 400 metrů od této silnice probíhala jednokolejná železniční trať Bratislava - Komárno. Přímo na vrcholu hráze, jež představovala nejvyšší terénní stupeň dominující území na levém břehu Dunaje, vedla polní cesta pro cyklisty a lehká osobní auta, kterou bylo možné mimo období dešťů využít i k průjezdu nákladních vozidel. Od hlavní komunikace k hrázi vedly zpevněné silnice k jednotlivým obcím za hrázi.

Prostor mezi hrázi a obci Zlatná byl zemědělsky obhospodařován. Nacházely se zde zejména vinice a meruňkové sady.

Poznámka:

Na základě tajného rozkazu ministra národní bezpečnosti z 29. července 1952 bylo rozhodnuto o převzetí ochrany státních hranic na Dunaji Pohraniční stráži. Byl stanoven úkol vytvořit v Komárně prapor PS s poříčními oddíly a podřídit jej 11. brigádě PS Bratislava. V únoru 1954 byl komárenský prapor ze sestavy 11.bPS vyčleněn a vytvořen 25. samostatný pohraniční prapor Komárno, který měl v té době 697 příslušníků a vykonával pohraniční službu v úseku Hrušov – Šahy. Jeho součásti byly 3 poříční oddíly: Bratislava, Komárno, Štúrovo (Chlaba) a pohraniční roty: Hrušov, Baka, Medvedov, Kližská Nemá, Zlatná na Ostrove, Komárno, Iža, Radvaň n. D., Kravany, Štúrovo, Chlaba. Prapor, který podléhal přímo pražskému Velitelství PS byl v lednu 1964 zrušen a vtělen opět do sestavy 11. bPS jako 3. poříční prapor.