Členové KČP Olomouckého kraje vzdali čest v obci Nová Hradečná památce vlastencům, kteří byli před 70-ti lety 31. března zákeřně a tajně zavražděni gestapem.

30.03.2015 12:26

Nedaleko Olomouce, za  Uničovem , se nalézá obec Nová Hradečná. Dne 27.března 2015 jsme se z Olomouce plně obsazeným autem vypravili do této obce, abychom se společně s dalšími 5 členy KČP ze zábřežska a šumperska zúčastnili vzpomínky na událost, kdy před 70-ti lety byli v tzv. Bratrušovské tragédii zákeřně a v utajení gestapem zavražděni čeští vlastenci.  V Nové Hradečné nás u pomníku,  přivítal místní starosta, dále byli přítomní starostové okolních obcí, členové ČSBS, zástupce čs.legionářů, hasiči a další. Jako téměř na všech podobných akcích- jsme rozvinuli náš prapor KČP Olomouckého kraje a položili kytici rudých karafiátů s nápisem na trikolóře   Klub českého pohraničí Olomouc. Po naší hymně vystoupili se svým programem děti, poté starosta s hlavním projevem a také předseda ČSBS Olomouckého kraje. Vystoupení byla velmi dobře připravená, ukázala co to byl nacismus, co bylo vlastenectví, co bylo a co je nebezpečné opět dnes. O čem tedy hovořil místní starosta? Co se tedy , téměř měsíc před koncem války , vlastně stalo?
Připomeňme si dobu pohnutých dnů na přelomu září a října roku 1938.Po zradě západních spojenců, kteří 29.9. podepisují mnichovskou dohodu, je ČSR hrubým nátlakem nucena odstoupit pohraniční oblasti s převahou německého obyvatelstva mezi 1. a 7.říjnem. Tzv. páté pásmo „převážně německého charakteru“ má být vymezeno mezinárodní komisí a předáno Německu do 10. října. Vytyčení je však určeno spíše ekonomickými a vojenskými aspekty a snahou proniknout co nejvíce do srdce Moravy. K říši jsou tak připojeny i obce s naprostou převahou českého obyvatelstva, např. český ostrůvek na Uničovsku (Šumvald, Troubelice, Pískov, Lazce, Lipinka) nebo české oblasti kolem Zábřeha. Mnozí Češi prchají do vnitrozemí, zejména státní zaměstnanci a jejich rodiny, lidé vázaní na půdu však často zůstávají.Odbojová činnost kolem Troubelic začíná výrazněji sílit pod vlivem obratu na východní frontě, kdy je německá armáda poražena u Stalingradu. Je navázána spolupráce se sítí „Národního sdružení československých vlastenců“ se sídlem v Zábřehu. Během roku 1944 je však sdružení vážně oslabeno po prozrazení organizace a mnoho členů je zatčeno gestapem.Po přejití nejhorší vlny zatýkání vzniká ještě v čtyřicátém čtvrtém roce odbojová skupina Troubelice-Pískov, která se po osvobození začne nazývat „Bradlo“. Skupina se zejména snaží získat zbraně a munici.Mladí členové skupiny Miloš Vítek a bratři Kovářové se rozhodují obstarat si zbraně v autoopravně, kde je Vítek zaměstnán. Majitel – horlivý šumperský nacista Ernst Burischek – nahlásí ztrátu na gestapu. To nastraží léčku. V dílně 14. března 1945 odstaví auto s granáty a pancéřovými pěstmi. Hned ten večer je Vítek zatčen při pokusu odnést další zbraně a odveden do úřadovny gestapa naproti dnešnímu kinu Oko.Po nelidském mučení nevydrží a prozrazuje jména dalších členů skupiny – během několika hodin je zatčeno dalších 5 lidí. Kolotoč bití a mučení ve sklepeních gestapa nabírá obrátky. Celkem je při zátahu 15.-23. března zatčeno celkem 18 lidí, z nichž jen dva jsou později propuštěni. Mají štěstí.
Ostatní jsou odvezeni do věznice gestapa v bývalé robotárně. O celé záležitosti je informován státní ministr pro Čechy a Moravu Karl Hermann Frank, který nařizuje popravu všech zatčených. Velitel šumperského gestapa Wilhelm Prellberg vybírá jako místo popravy bratrušovskou střelnici a nařizuje, aby zde byl v předvečer popravy – na Velký pátek 30. března – vykopán hromadný hrob. Je brzké ráno 31. března... Bílá sobota... ještě je tma. Šestnáct zatčených vlastenců je vyvedeno z věznice a naloženo do nákladního auta. Vědí už, co je čeká na konci cesty? Auto projíždí ztichlým Šumperkem a vyjíždí z města. Míří na Bratrušov. Po cestě zpomaluje a odbočuje doprava... na střelnici. Pozvolna jede do kopce a zastavuje v polovině střelnice.
Všichni vystupují a jsou spoutáni do dvojic. Kalným ránem kráčí k poslednímu stavu. Odtud je jen pět metrů k velké vykopané jámě. Teď už je vše jasné...… je konec...… konec všech snů, všech plánů, všech nadějí...… domů ke svým milovaným se už nikdy nevrátí...
Po dvojicích jsou přivlečeni a musí si lehnout vedle sebe... do hrobu. Gestapáci Hufer a Tilg je popravují ranou do týla. Nikdo neprosí o milost, jen dva se tiše modlí. To chladné svítání je strašné. I otrlý gestapák Hufer po popravě několika dvojic zkolabuje a úmyslně si poškodí zbraň. Popravu za něj dokončuje jeden z esesáckých poddůstojníků.
Popraveni byli: Oldřich Dušek 20 let, Miroslav Jurka 26 let,Bohumír Kovář 31 let,FrantišekKovář 37let, František Langer 25 let, Rudolf Otevřel 25 let, Jan Polák 20 let, Jaromír Spurný 21 let, Oldřich Spurný 34 let,Arnošt Stryk 23 let,
Adolf Schwarzer  29 let, Josef Utěšený ml.18 let, Josef Utěšený st.42 let, Jan Vítek 26 let,Miloslav Vítek 20 let ,
Antonín Vlček 23 let.
Pak gestapáci hrob zasypou a zamaskují drny a keříky. Velitel Prellberg zdůrazňuje, že popravení byli škůdci německého národa a upozorní, že pokud bude někdo mluvit, čeká ho stejný osud. Na gestapu se ten den slaví. Aby tu odpornou vraždu skryli, vystavují dokonce propouštěcí rozkazy na jména zavražděných. Příbuzným tvrdí, že jejich blízcí byli odvezeni k soudu do Berlína nebo do koncentračních táborů.
Za dalších 38 dní je Šumperk osvobozen Rudou armádou. Nikdo však neví, co se stalo s 16 zatčenými. Ta nejistota je hrozná... Zvrat v pátrání nastává poté, co Brunhilda Puschmannová, bývalá sekretářka gestapa a Prellbergova milenka poskytuje vyšetřovatelům informace a dokonce Prellbergovu fotografii.
Na rozeslaný fonogram přichází odpověď z Liberce – v místní věznici je zadržován jistý Hans Ulrich, který odpovídá popisu. Byl zatčen koncem května 1945 při pokusu o přechod československých hranic. V lednu 1946 se přiznává ke své totožnosti a po převozu do Šumperka označuje i místo popravy.
16.-18. ledna je provedena exhumace a soudní ohledání. Poté, 20. ledna, se koná národní pohřeb, jehož se účastní 20.000 lidí. Po dobu pohřbu je Němcům zakázáno vycházet do ulic. Po pietním aktu před šumperskou radnicí jsou rakve ve vojenském průvodu převezeny na nádraží, odkud jsou ostatky zavražděných odvezeny do domovských obcí (oběti z Troubelic a Pískova na hřbitov u farního kostela do Hradečné, oběti z Králové ke kostelu v Medlově).
18. ledna je provedena exhumace a soudní ohledání. Poté, 20. ledna, se koná národní pohřeb, jehož se účastní 20.000 lidí. Po dobu pohřbu je Němcům zakázáno vycházet do ulic. Po pietním aktu před šumperskou radnicí jsou rakve ve vojenském průvodu převezeny na nádraží, odkud jsou ostatky zavražděných odvezeny do domovských obcí (oběti z Troubelic a Pískova na hřbitov u farního kostela do Hradečné, oběti z Králové ke kostelu v Medlově).
A jak dopadli vrazi?
K. H. Frank, který vydal rozkaz k popravě, prchá 9. května 1945 k americkým liniím. V Rokycanech je americkými vojáky zatčen a dopraven do Wiesbadenu. Následně je předán československé justici, odsouzen Mimořádným lidovým soudem v Praze k trestu smrti (mj. i za vypálení Lidic a Ležáků) a 22. května 1946 oběšen na dvoře Pankrácké věznice před zraky 5.000 diváků.
Velitel šumperského gestapa Wilhelm Prellberg byl odsouzen lidovým soudem k trestu smrti a 13. listopadu 1946 v Olomouci oběšen. V následujícím roce dostávají provaz i kati Hufer a Tilg.
To vše se odehrálo jen několik dní před koncem války, ve které padly desítky milionů lidí. Tato válka skončila vítězstvím míru i díky takovým, jakými bylo 16 mladých vlastenců. Tito a všichni ostatní, kdo zemřeli za naši svobodu, si jistě zaslouží, abychom jim alespoň jedenkrát do roka věnovali pietní vzpomínku.
Zdroje: Spurný František: Bratrušovská tragédie. 1970. Vlastivědné zajímavosti č. 9, Bartoš Josef: Český ostrůvek na Uničovsku v okupovaném pohraničí. 2.10.2002. ,Britské listy,Měsíčník obce Troubelice, 8/2005, geocaching.com, Hanušovické noviny, 6/2010, Dolnostudénský zpravodaj, 2/2013.

OR KČP Olomouc,  Ing. Karel Šimek

Fotogalerie: Členové KČP Olomouckého kraje vzdali čest v obci Nová Hradečná památce vlastencům, kteří byli před 70-ti lety 31. března zákeřně a tajně zavražděni gestapem.

1 | 2 | 3 >>