15. březen

27.03.2016 10:09

Takové obyčejné ráno,

 tak, jako každý den bývalo.

Z té zalýkané řeči v rádiu

nepochopili, co se stalo

i když tušili, že se blíží nebezpečí.

Až potom pochopili z té zalýkané řeči,

že musí složit zbraně,

že musí sklonit hlavy.

Pak v ten březnový den,

studený a sychravý,

viděli je přijíždět: 

zpupné, se srdcem z kamene, 

zbraně na lidi namířené, 

jen jim vlčí pohledy 

zpod šedých přileb svítily.

A lidé tam stáli,

plní hněvu a utajené síly, 

a slzy, jež v březnovém chladu 

v kousíčky ledu se měnily, 

byly příslibem, 

že jim všechno splatí,

že se jednou český lev vrátí 

ke svým českým dětem.

Česká řeč se zase bude ozývat,

a oni se budou smát a zpívat: 

země česká, domov můj!

 

                                                    Ewa Konečná, OO KČP Olomouc