100 let od hladových bouří ve Vítkovicích

29.07.2017 20:09

Dne 3. července 2017 si členové KČP Václava Soukupa Ostrava připomněli 100. výročí hladových bouří ve Vítkovicích. Pietní akt se uskutečnil u pomníku zavražděných na vítkovickém hřbitově. Vzpomínkové shromáždění spolupořádali mimo KČP Ostrava také MěV KSČM Ostrava a LKŽ Boženy Holečkové-Dolejší.

Pavel Holas člen KČP a člen VV MěV KSČM Ostrava připomněl historii a pozadí hladových bouří ve Vítkovicích (viz přiložený článek). Následně byly k pomníku položeny kytice.

Pietní akt byl důkazem, že vlastenecká sdružení nezapomínají ani na oběti krutosti rakušácké zvůle.

Projev ke 100. výročí hladových bouří

První světová válka, která začala v roce 1914, od počátku těžce doléhala na život ostravských pracujících. Na šachtách byli jmenování vojenští správci, kteří vyžadovali vojenskou pracovní kázeň. Sebemenší provinění přísně trestal. Tím byla horníkům od počátku války znemožněna jakákoli obrana proti stále nesnesitelnějším životním podmínkám.

Ještě větší význam než uhlí mělo pro vedení války ostravské železo a ocel pro zbrojařský průmysl. Na počátku války byl výrobní proces železáren ohrožen odchodem mnoha dělníků na frontu. Byli nahrazeni ženami a mladistvými dělníky. Jejich pracovní výkonnost byla vystupňována do té míry, že vítkovické železárny byly v monarchii na prvním místě mezi závody pracujícími pro válku.

Protože úřady nedokázaly zajistit dostatečné zásobování, sáhly k zavedení časově limitovaných poukázek na potraviny. Stanovené příděly byly velice nízké. Na osobu připadalo týdně dva kg brambor, sedm dkg masa a něco přes kilogram mouky. Na měsíc se přidělovalo tři čtvrtě kg cukru a na období pěti týdnů tři dkg másla, což jsou přibližně tři polévkové lžíce.

Přes uvedená opatření poukázky mnohdy propadaly, protože nebylo za ně co koupit. Byl to důsledek nepředstavitelné organizační neschopnosti císařství postarat se o nezbytné potřeby svých poddaných.

Tisíce lidí putovaly na venkov, aby si tam jídlo koupili nebo vyměnili za šatstvo a jiné cennější věci. Protože to bylo přísně zakázáno, získané potraviny byly lidem na přístupových cestách do Ostravy odebírány. Rozmohl se černý trh a lichvářství. Začala se šířit tuberkulóza, zvláště mezi dětmi.

Neúnosný zásobovací systém dále zhoršil sociální poměry a posiloval lid v jeho odporu proti válce a monarchii. Navíc, vojenské soudy rakousko-uherské tyranie měly právo trestat i civilní obyvatelstvo za jakékoli projevy nesouhlasné projevy s režimem a válkou. Odsuzovaly je k odchodu na frontu, nebo do vězení a dokonce je posílaly i na popraviště.

V roce 1917 se konfliktní situace dále vyostřila. Nejdříve začali stávkovat horníci. Stávky se rozšířily téměř na celý ostravsko-karvínský revír. Šířily se živelně a neorganizovaně. Otevřely cestu demonstracím, které dostávaly i politický charakter. Na oslavách 1. máje 1917 se manifestovalo nejen za chleb, ale i za mír a proti dalšímu pokračování války.

Koncem června a počátkem července 1917 bída a hlad přesáhly v dělnických koloniích míru snesitelnosti. K večeru 2. července se před bránami vítkovických železáren shromáždily ženy, které nedostaly příděly potravin, a proto nechtěly pustit své muže do práce.

Když se ke shromážděným přidala i odpolední směna odebrali se všichni před vítkovickou radnici, kde jejich delegace marně požadovala zlepšení zásobovacích poměrů. Nespokojenost s výsledkem jednání projevili demonstranti rozbíjením oken radnice a závodního hotelu. Hladové bouře ve Vítkovicích už nešlo zastavit.

Ozvaly se výkřiky „Na Warenhallu“, což byl dobový název tržnice. Rozvášněný dav začal rabovat obchody, kde tušil, že mohou být uskladněny potraviny. Následoval zásah četníků a vojáků, kteří neurvalým způsobem začali vytlačovat lidi z vítkovického náměstí.

Před farou padly první výstřely. Na místě zemřel 16-tiletý Rudolf Matýsek, který se na demonstraci jen díval ze stromu a těhotná Marie Goněcová. Dalšími oběťmi tohoto teroru se stali: Vojtěch Středulínský, Eduard Kopřiva, František Šrubař a Alois Novotník. Pochováni byli na zdejším hřbitově 6. července. Smutečního průvodu se zúčastnilo třicet tisíc dělníků. Nad jejich hlavami vlály rudé prapory.

V dalších dnech vypukla protestní stávka, která se šířila spolu s nepokoji a rabováním po celém městě i širokém okolí. V Přívoze byli zastřeleni dva demonstranti. Poté bylo vyhlášeno stané právo, které postihlo celou ostravskou průmyslovou aglomeraci.

Červencové události v roce 1917 ve Vítkovicích citelně zasáhly rakouskou válečnou mašinérii, protože ostravské hutě a doly více než týden nedodávaly válečnému průmyslu své produkty. Z politického hlediska si vynutily zrušení zákazu schůzí a obnovení činnosti politických a odborových organizací.

Další vývoj historických událostí, a to nejen na Ostravsku, urychlil a silně ovlivnil ohlas Velké říjnové socialistické revoluce v Rusku.

U příležitosti čtvrtého výročí hladových bouří ve Vítkovicích byl jejich obětem odhalen pomník s doprovodným textem:

„SVÝM MRTVÝM SOUDRUHŮM. KOVODĚLNÍCI“

 

       /Martin Škamla a Květa Holasová/

Fotogalerie: 100 let od hladových bouří ve Vítkovicích