05. příběh ... Desátník Václav KÖNIGSMARK …

17.06.2012 22:57

Koncem března 1951 byly získaný zprávy o pronikání agentů cizích zpravodajských rozvědek. Přecházeli v prostorech hlavních komunikací, převážně podél železničních tratí.

V úseku pohraniční jednotky Pomezí, nedaleko Chebu, vede železniční trať Cheb – Schirnding. Podél náspu trati probíhá státní silnice se značným provozem. I když zde nebyl dosud zaznamenán žádný přechod, dalo se čekat, že dříve nebo později tu může dojít k narušení. Na zesílení služby na čáře přišlo deset příslušníků. Velitel rozhodl, že prostor železniční trati bude střežit tříčlenná hlídka. Nejvýhodnějším stanovištěm se jevil podjezd pod tratí, kousek od hranice. Vhodná poloha a přirozený úkryt, a navíc blízkost stanoviště sousední hlídky, která mohla poskytnout pomoc v případě ohrožení. To zajišťovala hlídka umístěná pod vysokými stromy neobydlené osady Ratsan, vzdálené od podjezdu asi půl kilometru. V padesátých letech přes hranice Československa neprocházeli pouze kolečkáři, ale především ozbrojení agenti, odhodlání si cestu i prostřílet.

Několik dnů probíhala služba klidně. Pohraničníci přesto byli nervózní, očekávání napínalo všech smysly. Každý šelest, zvlášť v noci, zněl v jejích uších jako zvuk kroků…

Hlídka složená ze tří příslušníků neměla právě příznivé počasí. Drobný déšť ztěžoval pozorování a lehké závany větru vháněly dešťové kapky pod podjezd, kde se ukrývali. Dva stáli u betonové stěny tak, aby mohli naslouchat i sledovat násep z obou stran. Třetí pozoroval sotva viditelnou silnicí, asi čtyřicet metrů od podjezdu. Deštivý večer se neuvěřitelně vlekl.

Pod košatými stromy na okraji opuštěné vesnice stáli dva pohraničníci. Pes sedící u nohou štíhlého chlapce, se opíral o jeho koleno. Chlapec upíral zrak k nedalekému rybníku, těsně u hranice. Déšť šelestil na vysoké trávě, kterou na podzim nikdo neposekal. „Dávej pozor na signály od sousedů, víš, že jdeme na pomoc jak klukům z Pomezné, tak k viaduktu. Kdybys něco slyšel, upozorni mne, ten déšť je nepříjemný …“ obrátil se vysoký psovod ke svému kamarádovi.

Svobodník Königsmark byl na jednotce znám svou svědomitostí a poctivostí, jak v celém životě, tak zde při službě na hranicích. V kolektivu psovodů patří mezi nejspolehlivější.

Pršelo stále hustěji. Do šelestu deště náhle zarachotila dávka výstřelů ze samopalu. 

„Kde to bylo…?“ Otočil se Königsmark ke kamarádovi.

„U viaduktu,“ potvrdil menší, zavalitý pohraničník.

„Musíme jim pomoci, já jdu se psem první a ty běž za mnou…“

Od viaduktu se ozvala další dávka výstřelů.

Na jednotce vyhlásili poplach. U viaduktu se střílí! Velitel se zástupcem běželi do místa, kde se před několika minutami ozvala střelba. Teď bylo ticho.

Asi v polovině cesty zarachotila další dávka výstřelů. Před velitelem se v šedivé noci objevil podjezd ve vysokém náspu železniční trati.

Oba muži se opatrně blíží ke stanovišti hlídky. Kolem bylo ticho. Opatrné kroky se pod stropem podjezdu podivně rozléhaly. Na druhé straně, těsně u náspu, stáli mlčky čtyři muži, nedaleko nich sedí pes.

„Co je, co se stalo…?“ ozval se hlas velitele. Pohraničníci mlčeli. Před nimi ležel na zemi s rukama podivně rozhozenýma vysoký, štíhlý pohraničník. Kousek od otevřené dlaně samopal, z něhož nebylo vystřeleno.

„Kdo je to …?“

Dlouhá chvíle ticha.

„Vašek Königsmark… je mrtvý…nevím, jak se to mohlo stát.“

Jak se to stalo? Hlídka střežila na stanovišti již několik hodin. Neustále drobně pršelo. Po trati projel mezinárodní rychlík. Pak uslyšela hlídka hluk kroků po kamení mezi kolejemi. Chvíli naslouchali a když se zvuk ozval znovu, velitel vyzval k zastavení. Dosud nikoho neviděli. Po výzvě se zvuk kroků změnil v útěk. Jeden z pohraničníků vystřelil varovnou dávku.

Několik minut bylo ticho, hlídka vyčkávala.

Déšť skrápěl promáčenou zemi a znemožňoval viditelnost.

Najednou hlídka spatřila proti horizontu postupujícího muže. Nocí zazněla další výzva k zastavení.

Odpovědí byla střelba. Pak nastalo ticho. Hlídka se opatrně přesunula na druhou stranu trati a nedaleko polní cesty spatřila ležícího svobodníka Königsmarka. Jedna z narušitelových střel jej zasáhla do krku.

Vražedný střelec uprchl zpět na území Bavorska. 

Na mokré zemi zůstal mrtvý pohraničník.